Springtrapova minulost

2. verze

Šel jsem do školy společně s mým bratrem.

Netěšil jsem se, ale to asi nikdo.

Kráčeli jsme po kamenité cestě a povídali si.

Vždycky jsme si měli o čem povídat.

Najednou se nám však cosi zjevilo před nosem.

Potkali jsme asi o rok mladší děcka.

Fialový králík, žlutá slepice, hnědý medvěd, tmavě červený lišák, fialový medvěd a černý králík.

,,Ty jsi Springtrap, že?" otázal se jeden z nich, černý králík.

,,Ano, proč se ptáš?" zastavil jsem se.

,,Protože... odteď jsme tvá noční můra!" zasmál se a spolu se svými kamarády utekl.

,,Co to bylo?" podíval se na mě udiveně Alfred, můj bratr.

Zlatý medvěd.

,,To nevím, ale dobrý pocit z toho nemám."

,,Kdyby něco, tak řekni. Rád ti pomůžu."

,,Jako obvykle, Alfrede, já vím. Už bys měl jít. Uvidíme se odpoledne."

,,Jasně, odpoledne. Tak ahoj!" rozběhl se směrem ke vchodu.

Šel jsem pomalu za ním.

Co mysleli tím noční můra?

Přestal jsem na to myslet a šel raději do třídy.

...

Odpoledne jsem jako obvykle odcházel domů, samozřejmě za doprovodu mého bratra.

Je zvláštní, že on je medvěd a já králík...

Ta děcka tam zase byla.

Tentokrát jim však někdo přibyl do party.

Růžová králičice.

Její havraní vlasy jí volně visely z hlavy.

Měla na sobě fialovou mikinu.

,,Springtrape?" zavolala na mě žlutá slepice.

,,Hm?" přišel jsem k ní.

Ustoupila o krok dozadu.

,,Tak dělej! Nemáme na to celý den!" křičel černý králík.

,,Vždyť už dělám!" ohradila se a dala mi pěstí do obličeje.

Pak rychle utekla.

A s ní i ostatní.

Skácel jsem se k zemi.

Ta má ale sílu...

,,Springtrape? Není ti nic?" staral se Alfred.

,,Ne, nic mi není, buď v klidu."

,,To jsem rád. Pojď, vstávej, musíme jít."

,,Jasně."

Vstal jsem a zase vykročil k domovu.

Co to mělo sakra znamenat?

...

Druhý den.

Ta parta tam čekala zas.

,,Springtrape?"

,,Hm?" pohlédl jsem na Alfreda.

,,Víš... neměli bychom je raději... třeba... obejít?"

,,To bychom mohli. Dobrý nápad, ostatně... jako vždy."

Usmál se a zabočil směr tráva.

Udělal jsem to samé.