Ráno hned po tom co jsem se probudila, tak mi máma ráno sdělila, že bychom se měly stěhovat, tudíž i měnit novou školu.
Souhlasila jsem, protože bych mohla najít nové kamarády a změnit se a být jako dřív.
V ten den jsme se jely podívat na byt, kde bychom se měly s mámou stěhovat.
Jely jsme autem a já usla. Měla jsem sen.
Vlezla jsem do pokoje a přede mnou byla postel a na ní byl deník pokrytý tlustou vrstvou prachu. Prach jsem odfoukla a nahlédla do deníku.
„Ahoj jmenuji se Carlos Wiliam a zde budu vypisovat prožití mých dnů."
Deník jsem odložila a otočila se a šla zpátky, když v tom se najednou otevřeli dveře a jako bych slyšela jak mi někdo říká ať vejdu dovnitř.
Vidím prudké schody, které vedou do tmy. Sešla jsem je a vidím..
„Holčičko vzbuď se, jsme tady." máma říkala.
Probudila jsem se, otřela oči, rozhlédla se kolem a vypadalo to pěkně, klidná část, mohlo by se mi tu i líbit.
Máma mi ukázala byt.
Když jsem vešla do jednoho z pokojů, byla tam postel jako v tom snu a deník tam ležel taky. Vzala jsem ho rychle do batohu, který jsem měla sebou, s tím, že ho budu večer číst.
Je to sice trochu šokující, že to tu je jako ve snu. Dveře tu jsou taky, otevřu je a ty schody jako ve snu, bože je to úplně stejné, naříkala jsem v duchu vyděšeně.
Chtěla jsem tam jít, ale máma na mě křikla, že už musíme jít.
V autě jsem tentokrát neusla, ale přemýšlela jsem nad tím pokojem a snem zároveň.
Doma jsme byly celkem rychle. Udělala jsem si koupel a všechny čerstvé jizvy, které jsem měla začaly štípat. Pomalu jsem se do vody ponořila a tu bolest vydržela. Rychle jsem se umyla, ale byla jsem tak unavená a vyčerpaná, že jsem hned usnula opět.
