++Emily Pomsta++

1.Sama doma

Jsem holka jmenuji se Anna a je mi 15let...do školy nechodím učí mě můj otec přátele nemám žijem totiž daleko od města a lidí...lidé které znám jsou z města do kterého mě otec občas vezme sebou na nákupy takže aspoň tak ale nikdy jsem se nebavila s nikým mého věku přibližně...otec od doby co matka umřela jsem prý jediná věc na které mu záleží...včera večer ale musel odjet do města nakoupit jídlo...proto jsem sama doma u nás doma se toho moc dělat nedá než pracovat...a tak jen ležím na posteli a čtu si knihu One live (jeden život) je to fakt pěkná kniha asi už jsem ji četla tak milionkrát ale mě to nikdy neomrzí...doma je jinak úplné ticho jen slyším tikání hodin my doma nemáme televizi,počítač nic takového postě jen radio s jednou stanicí...jednou za týden v noci když jdeme spát slyšíme řvoucí dítě řve z hladu a samoty...otec vždy na druhý den jde na louku kde byla pohřbena matka...matka měla mít totiž dítě všechno bylo v pořádku ale v den kdy jsme ji vezli na spátek z nemocnice z kontroly tak jak jsme měli auto nehodu...a při ní umřela matka i s dítětem ja mám jen na noze malou růži a otec poškrábaný obliček...trochu divný co?...ale je to tím ,že nám něco v běhlo do cesty nevíme co to bylo ale pak nás to napadlo...ale jediné co nechápu proč mám růži n noze a proč nás ti vůbec napadlo?...no nic za chvíly už bude jedenáct hodin večer asi už půjdu spát je celkem pozdě ale v tom najednou odbije půl noc...což mě velmi překvapilo a vyděsilo když před 5min bylo jedenáct hodin...a najednou slyším z vedlejšího pokoje jak tam někdo zařval...ale nebylo to máminé dítě...spíš to zněla děsivým pištícím hlasem POMOC!!...a pak se ozvala jen rána a jako kdyby někdo zemřel...zatajím dech jediné co slyším jsou tikající hodiny a děsivé kroky co jdou blíž a blíž z vedlejšího pokoje...a najednou se kroky zastavily a hodiny přestaly tikat...posadím se a vezmu si k sobě svého plyšáka co mám od dětství a vždy tu pro mě byl...zažil se mnou i auto nehodu při které mi maminka umřela a podobné věci...držím ho pevně v rukou a seberu odvahu a jdu ke dveřím najednou už skoro se má ruka mé prsty dotýkají kliky už jen malý kousek...dotknu se kliky pořádně ji sevřu v rukou a otevřu pomalu dveře...jak je otevírám je tam někdo...rychle otevřu dveře a tam nikdo nikde není jak mohl tak rychle utect byl tu?...podívám se ještě jednou a na zemi je malý kus papíru který je roztržený...a na něm jsou napsána písmena...