Je to chutné?

1. kapitola

'strýc':

"Takže... musím přidat tohle, kousek masa a ještě zeleninu..." jo to bude na dlouho. Projdu se po kuchyni, sem a tam a nakonec se vydám do sklepa (prostě zamčená místnost pod domem.). Kódem odemknu moderní železné dveře a nakouknu dovnitř.
Slyším trhaný zvuk, jak se snaží ten človíček nadechnout. A to ještě neví, že dnes zemře. Usměji se pro sebe, hledajíc na stole zbraň.
Když držím onu věc v ruce, vydám se k oběti. Jdu pomalu a vyrovnaně, aby byl slyšet každý muj krok, jenž "klape" o kamennou podlahu.
"Ale ale, malá chuděrka nemůže dýchat?" Zašklebím se tak, aby v jemné záři svíčky byl vidět můj obličej. "Že bychom to napravili?"
Z kapsy vyndám nožik a rozříznu řemínek od roubíku.
"P-prosím..." nedokončí větu, jen hrdelně sípe.
"Copak? Chtěla bys něco?" Zavrkám jí do ouška.
"P-puste mě... p-prosím..." znovu se nadechne, ale než stihne něco dodat, má proříznuté hrdlo.
"Uznávám, tvé tělo je skvostné, a také bude chutné." S tichým šeptem a smíchem se vydám, i s tělem v náruči, do vedlejší místnosti. Přeci nemohu mít lidské maso, v normálním mrazáku, či ledničce, chodí ke mě i návštěva!
...
Adam:

Proč je dnes haloween? To nemůže byt jindy? A musí má malá sestřička chtít, abych šel za někoho s plynovou maskou?! Vždyť je mi sedmnáct!
"Bráško! Dělej!" Křičí na mě z přízemí Elis.
Ještě se prohlédnu v zrcadle, trošku doupravím vlasy a jdu dolů, vezmu košík a se sestrou, ruku v ruce, vyrážíme pro sladkosti.
"Koledaaa!" Zaječí ty malé potvory, přičemž si nechávají sypat do košíku sladké.
"Elis? Půjdeš chvíli, s holkama?" Ukážu na dvě kámošky ze školy. "Já potom přijdu, ano?" Se vším souhlasí a odběhne k nim. Já jdu za klukama a cestou si stahuji masku.
"To si děláš prdel! Tu masku chci taky! Kdes jí sehnal?!" Zakřičí Adam, jeden z party.
"U strýce." Odpovím když u nich stojím.
"Pěkný."
"Dalo mi práci ho překecat."
"Je to alespoň pravý?" Zeptá se otráveně Tom.
Sundám si ji tedy a zkoumám ji že všech sran, dokud nenajdu nápis, spíš rok: "1988"
"Wau..." slyším trojhlasně, od Toma, Adama a Felixe.
Později pozdě večer...
Adam:
"Bráško!" křičí na mě sestřička, "Bolí mne nošičky..."
Počkám tedy, dokud nedojde a potom jí vezmu na záda.
"Domů, nebo ke strejdovi?" Optám se, jelikož ke strýci je to blíž.
"Stlejda..." zašišla ještě a pak odpadne. Zavolám tedy strýci, jestli můžeme přespat, a když souhlasí l, volám domů, že nedojdem.
"Jasné, neboj budu pozdravovat. Ahoj." Ukončím hovor, těsně před domem. To vyšlo. Okamžitě, jak zazvoním, se otevřou vstupní dveře.
"Ahojky, to už spí?" Šeptá strýc, když se podívá na tu malou.
"Usnula po cestě, kam s ní?"
"Nahoru do pokoje. Já něco malého ukuchtím, takže doufám, že máš hlad." Mrkne na mě a už pádí do kuchyně.
Mezitím co kuchtí, uložím spáčku do postele, načež se se spokojeným zabručením více zamotá do přikrývky. Nad tím se pousměji, a vyrazím dolu.
"Palačinky, stačí?" Položí přede mě talíř s vonícími placičkami, politými šlehačkou.
"Děkuju!" Přitom si cpu jednu celou do pusy.
"Teče ti to všude." Posmívá se mi, a palcem setře šlehačku z mého koutku, no a ten palec si strčí do pusy.
Najednou si uvědomím, že zadržuji dech, takže rychle vydechnu s hořícími tvářemi.
Co to do mě vjelo? Bavím se sám se sebou. V tom bude jen puberta.
"Promiň, půjdu si lehnout." Rozejde se směrem k jeho pokoji. V půlce kuchyně se vsak zastaví a ještě se na mě otočí.
"Pokud nechceš spat vedle ségry, tak můžeš přijít, okej?"
No lepší než psát vedle té osoby nahoře. Kope to, mlátí to a ještě se vzbudíte na zemi. Ne díky.
"Přijdu, jen to dojím."
...
'strýc':
Nesmí zjistit, že tu je ta holka.... Sakra! Nadávám v duchu, při příchodu do pokoje. A ještě budu spát v jedné posteli s tím klukem. Uvědomím si. Kdyby nebyl, alespoň tak pěknej. Zatřepu hlavou, abych vyhnal ty úchylné myšlenky.
Sundám si košili, kalhoty a ponožky, potom všem zalezu na chvíli do koupelny. Opláchnu si obličej, vyčistím zuby a nakonec se vrátím do pokoje, kde zjistím, že už tam je 'on'.
"Na jaké straně ležíš?" Zeptá se červený až na zadnici. Zase myslíš na úchylárny, vzpamatuj se! Duševně se proplesknu, s odpovědí, že mi je to fuk.
"Fajn. Tak já ležím tady." S tím skočí do peřin, jako by mu bylo šest, místo sedmnácti.
"Neznič mi postel." Pokárám ho, ale také si lehnu.
"Beze snů." Zašeptáme oba.
"Díky." S tím se k sobě, trošku víc, natiskneme a ruku v ruce usneme.

✔✘✔✘✔

Ahojky, tak... rozhodla jsem se to vydat, ale nepočítejte s tím, že bude pravidelné vydávání kapitol. Vlastně to stejně nikdo číst nebude.
Jinak bych byla ráda za komentáře, jakékoliv.
Je to věnováno všem, ale nejvíce LucyLuu12, protože JÁ MILUJU, TVÉ PŘÍBĚHY! ♥
Tak zatím, váš Fuckin Kid... ♔