Ta přesladká krása

  Zdravím vás, zlatíčka. :)

Je tomu těžké uvěřit, já vím, ale tentokrát přidávám další povídku už po třech dnech. Bohužel teď ale nemívám moc času, takže jinak budou další příběhy většinou o víkendech.

Jinak, nedávno jsem slíbila Stony a... No, vlastně je to Stony. Však uvidíte. :D

Je to takový divný. Hlavně proto, že jsem tohle ještě nikdy nepsala.

Chci tento příběh znovu věnovat mému malému zlatíčku DancaDanyCerna, protože to díky ní jsem se do toho pustila, a zároveň i autorce ShirayuriNaito, která mě jedním ze svých mnoha skvělých příběhů inspirovala.

V rámci možností přeji hezké počtení. :)

Maya

„Ahoj, lásko, jsem domááááá," ozvalo se ode dveří.

„Oh, ahoj, Tony," odpověděl Rogers a přiběhl ho poslušně přivítat. Miliardář zavřel a láskyplně ho objal. Něžně ho políbil- musel si přitom stoupnout na špičky, působilo to trochu komicky- a hned poznal, že je něco špatně.

„Něco se děje, Stevie?" zeptal se a trochu se odtáhl, aby mu mohl vidět do očí. Na jeho miláčkovi bylo úplně vidět, že je nervózní a má něco na srdci.

„Tak trochu," přiznal.

„No tak, povídej. Nebo, jestli to nespěchá, dal bych si nejdřív sprchu, ok?" řekl, vlepil mu drobnou pusu na líci a vydal se směr koupelna. Už si na jejich nový dům zvykl a byla to jedna z věcí, na které byl pyšný. A obzvlášť na tu neuvěřitelně prostornou a moderní koupelnu. Ještě si ale musel skočit do ložnice pro převlečení.

„Ne, Tony, počkej ještě," zastavil ho Rogersův ustrašený hlas.

„Co je, Steve?" nechápal Stark. Pak se ale zarazil, když si všiml, že dveře do ložnice jsou zavřené. To normálně nebývaly snad nikdy.

„T- ty... tam někoho máš?" zeptal se vyděšeně a sledoval Stevovu tvář. Tomuhle odmítal věřit.

„Ne, tak to není.," zakroutil blonďák hlavou a hlasitě polknul. „Teda, vlastně tam někoho mám, ale ne tak, jak si myslíš," dodal tak rychle, že mu bylo sotva rozumět.

Tony ho pozoroval skelným pohledem, rty měl pevně sevřené do úzké linky a se strachem mu naslouchal.

„Přišel za mnou, Tony. Je to můj kamarád a... konečně přišel, chtěl jsem mu pomoct," pravil a došel k němu, aby ho mohl chytit za boky. Stark pořád vypadal dost nevěřícně.

„Kdybys ho jen viděl, Tony, vypadal příšerně," řekl smutně.

„Příšerně? Jako že je ošklivej nebo je na tom tak bídně?" pozvedl jedno obočí a rozhodně ve své otázce neskrýval sarkasmus, ale jeho výraz v obličeji byl stále dost skeptický.

„Je na tom bídně," potvrdil mu. „Byl úplně vyhladovělý a taky trochu zraněný, ale dřív, než jsem mu stačil udělat jídlo nebo něco, usnul," vysvětloval a tvářil se přitom pohřebně a možná trochu provinile.

„Ty jsi mě ale vylekal. Fakt už jsem si myslel, že najdu v posteli Thora nebo tak něco," oddechl si Iron man, ale Rogers se na něj zamračil.