Ptáte se jak to všechno začalo?
Začalo to tím, že se můj otec rozhodl odstěhovat se do Sorenta do Itálie. Zprvu mi to nevadilo, proto že jsem na půl italka, ale přestěhovat se tam na furt?
Proč?
Kde budeme bydlet?
A co nová škola a noví lidé?? Byla jsem zmatená. Nevěděla jsem co od toho mam očekávat. Docela jsem se i bála, je to nové město a já ho vůbec neznám. Měla jsem hodně smíšené pocity. Mojí sestře Laurě ( Laura Marie Collorado) a bratrovi Otto (Otto Sebastian Collorado) se to nelíbilo stejně jako mě. Také se trochu báli a tak jsem navrhla, že se půjdu zeptat mamky. Ta většinou ví o tátovi dost..
,,Mami? Proč se stěhujeme do Itálie??" zeptala jsem se naléhavě ,, ...je to pro nás lepší" otočila se na mě mamka a ironicky se usmála, viděla jsem v jejich očích beznaději a smutek. Tak jsem odešla do svého pokoje a začetla se do svojí oblíbené knížky. Nemohla jsem se na ni, ale soustředit, protože jsem myslela na nové město, nové lidi, měla jsem čím dál tím větší strach. V tom mi někdo zaklepal na dveře ,,...dále!" zaječela jsem.
Do mého pokoje vtrhla máma, ze potřebuje pomoct nakoupit a jestli nepojedu s ní. Řekla jsem, že ano a tak jsme jeli.
Nakoupili jsme základní potraviny a jeli ,, go home" Doma jsme vybalily s mamkou nákup a šli si zbalit do Itálie všechny potřebné věci. Měla jsem přesně 10 krabic oblečení a 5 krabic knížek. Zbytek krabic byl jen s drobnostmi. Svíral se mi u balení žaludek. Asi nervozita.
Zítra jdu naposledy do školy, do české školy. Je mi to líto a zároveň osvobozující od tohohle kolektivu. Jsem ráda i nerada. Takové smíšené pocity. Bylo to divné. Ale už půjdu spát je sice 21:39, ale já jsem hrozně unavená. Dobrou...
-O 12 hodin později...
Je 9:39 přesně a Já se chystám do školy dnes výjimečně takhle dlouho. Prý ve škole něco opravují nebo co. Ve škole se nestalo nic zajímavého. Klasické nudné hodiny... když jsem odcházela ze školy musela jsem se rozloučit snad s 100 lidma. Bylo to děsný. Ve škole jsem měla hodně kamarádů, ale ne pravých a to mě mrzelo. Hodně kamarádů mě zradilo, a skoro vždy holky. Kvůli klukům.
-18:09
Jsem doma. Stěhováci už všechny krabice odvezli a ty se už vezou do Sorenta. Musím už konečně usnout jinak budu ospalá. Od rána jsem toho moc ne snědla. Jsem ve stresu.
-0:23
Už jsme vyjeli a opustili Náš krásný baráček. Jsem hrozně ospalá. Moc jsem toho nenaspala. Furt mě budil náš pejsek (pes je to Bordel Kolie) Roxyna . Už vidím letiště Václava Havla super. Když jsme vylezli s auta a odvezli všechny ty kufry a další blbosti, které se dělají na letišti.
Konečné jsme si sedli do našeho letadla a krásně vzlétli. Poté jsem konečně usnula.
,,Vítejte v Sorentu! Doufám, že jste měli krásný let a tímto vás zdraví pilot ...(blablabla) a cestovní kancelář... (blablabla) Děkujeme, ze jste s námi,!"
vzbudilo mě hlášení letušky.
-14:46 (Sorento)
Máme krásný dům a já mám pokoj s balkonem a krásnou velkou postelí. Moc se mi tu líbí. Fakt. Už jsem si stihla dát vanu, umýt si vlasy, vyfenovat, učesat, nalíčit a obléct do teplákové soupravy. Jsem nadšená, nikdy jsme takový luxus neměli a teď? Je to dokonalé!
V tom mi mamka vtrhne do pokoje a říká ,, nechceš jít se mnou nakoupit? Prosím nechci j..." ani to nedořekla a ,,...ráda mami, za 5 minut jsem dole!" S dobrou náladou jsem sešla schody a sedla si do zbrusu nového BMV s pohodlnými sedačkami.
V nákupním centru bylo docela neobvykle málo lidí, asi je to tu normální takhle málo lidí, řekla jsem si v duchu. Asi po 2 a půl hodině jsme už byly úplně vyčerpáný a jeli domů.
Z dálky jsem si , ale něčeho všimla.......
Pokračování příštè...
Doufám, že se líbilo..
Pokud budete chtít pokračování, tak pište do komentářů...
Pp a mucq !!
S láskou Darli...♥
