Vešla jsem do dveří Ottova pokoje... Uviděla jsem velkou krabici s různými dokumenty. Na krabici byl dopis, asi ho napsali rodiče. Cítila jsem smutek, stýskalo se mi po rodičích a i když je mi 19 tak to byl divný pocit. ,, Mam ho přečíst?." zeptal se Otto, s Laurou jsme na sebe kývly a to znamenalo ano.
Byla jsem zvědavá a zároveň jsem cítila napětí... všechny svaly v těle se mi smrštily a já mohla jen těžko dýchat, bylo mi až na zvracení. Zhluboka jsem se nadechla a Otto začal číst..
,,Ahoj děti, řidič se jmenuje Sam, na nic se ho neptejte, bude vás vozit do školy a ze školy. Každý máte v tašce do školy potřebné věci a v Žákovské knížce rozvrh. Otto a Laura chodí na soukromou střední školu a Laura na gympl Sorento. Každý máte vlastní vybaveny pokoj, platební kartu budete dávat do trezoru v kuchyňi. Heslo ví Sára. Užívejte si nový dům a nezlobte! S laskou Táta a Máma..."
,,Cože?" vykřikla Laura. ,,Proč nechodím do stejné školy jako vy?" křičela Laura, bylo mi ji lito.. ,, Jsi chytřejší Lauro, než my, proto chodíš na gympl." řekla jsem a usmála jsem se.
Vešla jsem do svého pokoje a spadla vyčerpáním ze všech těch informací do postele. Co budu dělat po střední, za chvíli mě čeká maturita a co pak? Je mi divně, jako by se svět zbořil a rostl nový. Nemam rada změny. Jsou namáhavé a seberou mi vždy všechnu energii. Nová škola? Další změna, nerada se seznamuju a mam problém si najít nové kamarády. To bude zítra něco.
Pohled Laury
Nechci do nové školy! Nechci bez mích sourozenců, na své škole jsem byla sice oblíbená, ale co když tady nebudu? Hroutí se mi svět pod rukama! Ne, bud v klidu Lauro, bud v klidu. Čas vše zpraví. A nebo ne? Co se vlastně stalo s rodiči? Kde jsou? Chybí mi, je mi teprve 16.. Potřebuji rodiče.
Tak další část:) doufám, že jsem se v něčem zlepšila, snažila jsem se víc popsat pocity. Líbila se?:)
Názor nebo rada by mě moc potěšila.
Darli 💕
