Lily Evansová (a Náhrdelník Emocí)

Nádraží King's Cross

„Lily? Máš vše zabaleno?" Ozval se ženský hlas z dolního patra.
„Ano mami. Neboj, vždyť už jsem si to zkontrolovala třikrát." Odpověděla Lily a znovu se začetla do učebnice přeměňování.
„A kartáček na zuby?" Zeptala se Lilyna matka.
„Mám"
„A šampón?"
„Taky" Zakřičela naposledy Lily dolů ze schodů, zaklapla učebnici a podívala se na hodinky. Bylo půl desáté. Seskočila z postele uklidila učebnici do kufru a rozhlédla se po pokoji jestli opravdu něco nezapomněla, hodila na záda svůj batoh s jídlem, co jí zabalila mamka na cestu a zavolala na otce, aby jí pomohl s kufrem a sama se vydala rozloučit s Petunii. Zaklepala na dveře jejího pokoje.
„Petunie?" Nic
„Petunie!" Stále nic
„PETUNIE!" Najednou se rozletěly dveře z Petuinina pokoje a v nich se objevil hněvem zakřivený koňský obličej.
„Co je?" Obořila se na Lily Petunie a probodávala ji zlostným pohledem.
„Chtěla jsem se s tebou rozloučit." Pronesla Lily smutným hlasem.
Petunie protočila oči a podívala se ještě jednou na svou mladší sestru. Kdyby jste ty dvě viděli vedle sebe, jistě by jste neřekli, že jsou to sestry. Petunie byla vysoká a měla dost dlouhý krk, blonďaté krátké vlasy a úsměv by jste jí na tváři poslední dobou hledali jen marně. Lily jejího vzrůstu rozhodně nedosahovala, ba naopak. Byla sice o trošku mladší, ale i o dvě hlavy menší než Petunie. Po otci zdědila Lily zrzavé vlasy.
„Tak si to tam tedy s tím Severusem užij." Pronesla ironicky Petunie a zabouchla Lily dveře před nosem.
„Tak pojedeme." Řekl vítězoslavně Lilyn otec když konečně naložil kufr do auta.
„Opravdu nechceš ject Petůnie?" Zeptala se naposledy jejich matka.
„Ne díky mami." Ozvalo se z jejího pokoje. Otec jen pokrčil rameny a otevřel hlavní dveře.

„Tak a tady to máme." Rozzářil se Lilyn otec když konečně dojeli na nádraží King's Cross.
„Máš tu jízdenku?" Zeptala se před nádražím Lilyina matka a ta se musela usmát. Její máma byla ten nejpořádnější člověk, kterého kdy svět viděl. Kdykoliv někde něco leželo a ležet to tam nemělo, nebo něco nebylo tam, kde by to být mělo, stala se Lilyna matka velkým uklízením strojem a do své uklízecí mánie nutila všechny, kteří se jí dostali pod ruku. Proto všechni z Lilyny rodiny byli zvyklí uklízet.
„Neboj mami vše mám." S naloženým kufrem se rozjeli na nástupiště deset a devět tak jak se domluvili se Severusem. Lily se netrpělivě rozhlédla jestli neuvidí náhodou někoho, kdo jede do Bradavic a jestli to co jí Severus celé prázdniny vyprávěl, nebyl jenom vtip. Najednou jí někdo zaklepal na rameno.
„Lily?" Otočila se a za ní stál chlapec s černými mastnými vlasi, který se na ni příjemně usmíval.
„Ahoj, Severusi." Rozzářila se sevřela ho do pevného obětí.
„Tak co jak se těšíš do Bradavic?"
Dostal ze sebe Severus, když ho Lili konečně pustila. Lily nadšeně kývla hlavou a otočila se na rodiče, kteří se oba usmívali od ucha k uchu.
„Tak a tady je nástupiště devět a tři čtvrtě." Řekl Severus a ukázal na přepážku mezi stanicemi devět a deset. Lily zvedla obočí a nasadila ten nejnechápavější obličej, který umělá. Sice od toho může z ministerstva slyšela, že musí udělat něco podobného, ale v tuto chvíli se jí to zdálo jako naprosto absurdní nápad.
„No, tak mi to říkala máma." Vysvětloval Severus, který sem přijel vlakem i když mu Lilyin otec nabízel, že by ho sem odvezl i s Lily.

„No člověk by se měl rozject proti té přepážce a za ní by mělo být nástupiště." Pronesl naposledy Severus a dost nedůvěřivě nastavil svůj vozík s kufrem proti přepážce. Zavřel oči a rozjel se. Lily chtěla také zavřít oči, ale potřebovala vědět jestli Severus nenarazil do přepážky. Severus pomalu nabíral rychlost, až Lily přestala věřit, že ho přepážka pustí, když najednou zmizel. Lily se podívala na otce a na matku, kteří měli úplně stejné výrazy jako Lily a nevěřícně hleděli na místo, kde Severus zmizel. Pan Evans se vzpamatoval jako první. Chytil její vozík ze strany, naznačil své manželce ať zopakuje to samé a společně se rozjeli proti přepážce. K jejich velkému překvapení se ocitli na nástupišti devět a tři čtvrtě, což hrdě hlásala velká cedule. Lily se rozhlédla, jesli neuvidí Severuse, ale po jeho černých vlasech nebylo vidu ani slechu. Pomyslela si, že nejspíš už šel hledat kupé, a proto se společně s rodiči rozjela naložit do vlaku svůj kufr.