Marked ( Harry Potter ) ✔️

Konec Lorda Voldemorta

Hermiona vykulila hnědé, čokoládové oči, ze kterých se začaly drát proudy slz. Dech se jí několikrát zrychlil a hrdlo se jí stáhlo tak, až měla pocit, že nemůže dýchat. Ze rtů jí unikl téměř nelidský výkřik, naplněn neskutečnou bolestí a zoufalstvím. Bezmyšlenkovitě udělala pár kroků, když se kolem ní obtočily bledé, famrfrpálem vypracované paže.

Hermiona se zlomila v pase, snažila se vykroutit a její tělo se otřásalo neskutečnými vzlyky. Cítila se, jako by ji někdo propíchl skrze do běla rozžhavenou železnou tyč. Bylo to příšerné. Všechny myšlenky se roztříštily a zůstala jen jedna- bolest. Bolest ze ztráty milované osoby. Z osoby, která ji přijala takovou, jaká je...

" Dra-Draco... Já...já tě prosím! " Vykřikla dívka mezi vzlyky. Blonďatý chlapec se přikrčil, když zaslechl tu neskutečnou bolest v jejím hlase, to jak se jí hlas lámal... Věděl, že to pro ni musí být příšerné. " Herm, srdíčko... Já bych hrozně rád, ale... teď za ním nemůžeš. Přesně to on chce... Nejdřív to s ním musíme skoncovat a teprve potom..." Zašeptal a jeho tvář byla naplněna obrovským smutkem. Snape byl vždycky jeho nejoblíbenější profesor...

Dívka se mu vytrhla z objetí a zadívala se na černokněžníka před sebou. Tomu se na tváři usadil úsměv. Tolik si přál dívce ublížit... Pochopil, že Severus byl pro ni velmi důležitý. " To je tak působivé..." Protáhl zlomyslně a ani se nesnažil úšklebek potlačit.

" TY! TY... ZPROPADENEJ... NECHUTNEJ HAJZLE! TY DEMENTNÍ HOVNOKSICHTE! ZA TOHLE MI ZAPLATÍŠ! " Zavřískla a z očí plných nepříčetné nenávisti jí šlehaly blesky. " CRUCIO! "

Vyslala kletbu oběma rukama, tím byla kletba horší.

Voldemort se svalil na zem s hrozným výkřikem. Dopadl na bok, omotal si bílé ruce kolem těla, prosil, skuhral...

Hermiona si vychutnávala každý jeho pohyb přeplněný příšernou agónií, každý bolestný sten byl pro ni útěchou. Věděla, že je to špatné, chtěla však, aby trpěl. Aby trpěl za to, co všechno udělal. Komu všemu ublížil. Koho zabil...

" Pro-pro-sím! Hermiono, to je... je příšerné! " Křičel a kopal bosýma nohama kolem sebe.

Dívka si založila ruku v bok. " To taky má být příšerné! Tohle je odplata! "

I když to bylo téměř nesnesitelné, zvedl Voldemort hlavu. " K čemu...čemu ti to je?! Jeho...už tím...tím stejně neoživíš! Proměnil jsem jeho tělo v ochablou hromadu kostí, svalů a šlach! Chudák Severus..." Protáhl.

Hnědovlásce se z hrdla vydral vzlyk, který už nestačila zadržet. To ale nijak nesnižovalo hladinu vzteku, která se v ní vzbouřila. Spustila třesoucí se ruce, což zapříčilo, že kletba pominula. " JÁ BYCH MOC NEJÁSALA, ZA CHVÍLI TOTIŽ POZNÁŠ, JAKÉ TO JE, BÝT NIC! "

Vybavila si ty nejpříšernější vzpomínky, které na něj měla, to jak ji do všeho nutil, to, jak se mu klaněla, to, jak všechny využíval, jak mučil jeho... Natáhla ruku dopředu a neschopna déle čekat vykřikla tu nejhorší z kleteb, které se nepromíjí. " AVADA KEDAVRA! "

Zelený paprsek opustil její prsty a uletěl ty dva metry, které od něj Hermionu dělily. Oslňující světlo narazilo do překvapeného Voldemorta. I přes černý hábit mu zasvítila každičká kost v těle a s posledním výkřikem se poroučel k zemi. Byl mrtvý.

Lidé na bitevním poli se rozdělili do tří skupin. Ta první byli stál oddaní smrtijedi bez náramků. Ti se většinou vzbouřili a snažili se dostat k Hermioně. Byli však zastaveni a zamrazeni Petrifikusem. Ta druhá začala tleskat a objímat se a radovat se z vítězství. A ta poslední sice tleskala, ale tvářila se nešťastně. Do této skupiny patřily Nebelvírští hadi a pár dalších.