10.

8.5K 229 5
                                    

,,Cože?" Candy vytřeštila oči a málem se udusila popcornem.

,,Slyšela si ne?" protočila jsem očima a koukala dál na televizi.

,,Viděl vás?" začla dělat blbou. Nic jsem neřekla je zakejvala hlavou.

,,A co řikal?" pokračovala v kládání dalších přiblblých otázek.

,,Že nám to spolu sluší" zavtipkovala jsem a pokčila rameny.

,,Emily" protočila očima a kopla do mě nohou.

,,Au" zasyčela jsem a koukla se na ní vražedně.

,,Hm?" zakejvala hlavou ať pokračuju.

,,Co by asi měl řikat?" rozhodila jsem rukama a pokračovala. ,,Vymluvila jsem se že tam s Justinem nejsem"

,,Uvěřil ti?" zasmála se a drkla do mě ramenem.

,,Spíš ne"

,,Jsem doma" vyrušil nás chlapský hlas z chodby.

,,Tati?" zvedla jsem se z gauče a šla se podívat kdo to je.

,,Čekáš snad nějakou pánskou návštěvu?" z chodby přišel celý vyřízený táta.

,,Ne?" pokrčila jsem rameny a šla zpátky do obýváku.

,,Dobrý den pane Hillsting" pousmála se Candy a vstala z gauče.

,,Ahoj Candy" odpověděl jí táta a šel do kuchyně.

,,Já už radši půjdu" zašeptala mi před obličejem a ukázala směrem na dveře.

,,Tos tu byla dlouho" řekla jsem s protočila očima, ikdyž ani mi to nevadilo že už odchází, alespoň můžu z táty vytáhnout kde byl.

,,Tak zase nashle pane Hillsting" zařvala se smíchem Candy a šla do chodby.

,,To už jdeš Candy?" z kuchyn se vyřítil taťka s nechápajícím výrazem.

,,No víte.. máma mi volala že potřebuje pomoc s večeří" mávla rukou a obula si boty. Táta jen kejvl hlavou na souhlas a pak zase zašel do kuchyně.

,,Opravdu neumíš lhát" pokroutila jsem hlavou a otevřela jí dveře.

,,Tak zejtra ve škole" zamávala mi a pak se ztratila ve tmě,

Zavřela jsem dveře a šla rovnou do kuchyně. Posadila jsem se na barovou židli a čekala až taťka něco řekne, ale on mě dál ignoroval a dělal večeři.

,,Tak?" přerušila jsem ho a nadzvedla obočí.

,,Poslouchám?" naznačil ať pokračuju a stále pokračoval v tom co doposud.

,,To spíš já, ne?" jednou rukou jsem si podepřela bradu a druhou si položila na bar.

,,Co bys chtěla vědět?" dělal blbýho a nevěnoval mi ani jeden pohled.

,,Třeba kde si byl, tak dlouho?" nadzvedla jem obočím a netrpělivě jsem klapala nehtama do baru.

,,Na policii" řekl tak potichu, až jsem mu málem nerozuměla.

,,Kde?" vytřeštila jsem oči a modlila se, aby jsem se jen přeslechla.

,,Na policejní stanici" řekl už víc nahlas a to bylo poprvý co se na mě za celou tu dobu otočil. Najednou mi naskočila husina po celém těle, koukla jsem se mu do očí a jediné co jsem viděla byl zmatek.

,,P-proč?" polkla jsem a pak se zhluboka nadechla.

,,Emily" vydechl, což znamenalo že to není nic dobrého.

OppositeKde žijí příběhy. Začni objevovat