Sny které se nemusí splnit

KAPITOLA 1 První trénink

-Crrrrrrrrrr,
-Crrrrrrrrrrr, crrrrrrrrrrrr
-Co je?
-Crrrrrrrrrrr,crrrrrrrrrr
-Kdo je tam? Lucy, otevři pls.
-Za dveřmi nikdo není.
-Crrrrrrrr,crrrrrrrrrr
-Tak co je to za zvuk??

Otevřela jsem oči a hned jsem zjistila příčinu zvuku- asi dvě minuty mi zvonil mobil.
-Ano?
-Ahoj Katy. Jak se máš?
-Dobře. A ty?
-Taky. Můžeš dnes jít do města?
-Jo. Mám volno. Kde?
-Noo, co třeba kavárnu na Mendláku?
-Ok. V kolik?
-O půl páté.
-Ok. Ahoj.
-Ahoj.

Jelikož jsem se vzbudila na úkolu z Matiky a nedopatřením jsem nechala úhloměr na učebnici, tak jsem měla na čele obtisklý úhloměr. Schovala jsem Matiku a vytáhla Češtinu. Byla jsem však tak unavená, že jsem se přistihla, že píšu úplný nesmysly.
Když byly čtyři hodiny, tak jsem se začala chystat na schůzku s mou nejlepší kamarádkou Caroline.
Caroline je z Francie. Také se učím francouzsky doma, aby mohla mluvit normálně (pro ni normálně).

Když jsme se setkaly, navrhla jsem Caroline, že bychom spolu mohly hrát fotbal. Samozřejmě holčičí. Caroline souhlasila. Tak jsme se přihlásily do fotbalového týmu.

Když nastal první den tréninku, byla jsem nervózní.
Ale nějakým způsobem se to totálně pokazilo.
1..Přišla jsem pozdě
2..Rozdaly jsme si míče a zkoušely si střílet na branku a pak bránit. Já jsem si zkoušela střílet na branku. Vůbec jsem se netrefila.

Večer jsem byla ospalá tak, že jsem si lehla na postel v oblečení.

DALŠÍ DEN

Ráno mě vzbudil budík.
-A jejda škola
Rychle jsem vstala a udělala ty věci které ráno děláme všichni (alespoň doufám že všichni);-)
A nasedla jsem na autobus. A až teď jsem si uvědomila, že mám sen stát se fotbalistkou...