1.Kapitola

119 9 3
                                    

Zazvonilo. Všichni se vyhrnuli ze třídy jen já ne. Neměla jsem kam pospichat. Začal vikend a já věděla, ze stejně budu cely den doma. Neměla jsem kam jít. Dříve jsem mela BFF, ale ta me zradila a od te doby jsem sama.
Pomalu jsem se loudala ze školy, když tu mi zazvonil telefon. MÁMA. "Ano mami?" zavolala jsem do telefonu. "Zlaticko promin, ale musím se dnes něco zařídit, takže nebudu cely den doma. Jídlo mas ma stole a postarej se prosím o brasku at zase něco neprovede. Muzu se na tebe spolehnout?? ".
" Jo" zabrucela jsem.
"Tak papa, večer přijdu!! " řekla ještě máma a položila to.
Super takže zase budu muset hlídat toho maliho otravu... Mému bratrovi bylo 9 let a hodně zlobil. Zpomalila jsem krok. Pomaleji už jsem snad ani jít nemohla, jinak bych úplně zastavila. Vůbec jsem nechtěla domu. Najednou na me někdo zavolal. Byl to Petr!!! Kluk který se mi tajně líbil!!! Nevěděla jsem co mám dělat. Mám se otočit? Nebo mám jít dal? Radši jsem šla dal a dělala jakoby nic. Petr me dobehl a chytil me za paži. "Volal jsem te". Řekl Petr. " Promin já te neslyšela" zalhala jsem. "Dnes ti to ve škole moc slušelo" řekl mi a já cítila jak se zacinam cetvenat. "Dekuju" pipla jsem." Muzu te doprovodit domu? " zeptal se Petr a ja i když jsem se uvnitř branila, něco venku řeklo "Ano". A bylo to, Petr me doprovodil. Celou dobu jsme si povidali. Bylo to super. Když jsme přišli k baráku rozloučili jsme se a on odešel. Myslela jsem ze jsem v sedmém nebi!!
Najednou jsem ode dveří zaslechla křik: " Segra si to ty????? Dělej, mám hroznej hlad!!!! "
Byl to můj otravnej bracha. A tak jsem se zula a šla jsem mu ohřát jídlo. Byla jsem zpět v realitě. V té hnusné, příšerné a otravné realitě....

Líbí se vám to? Mam něco změnit? Chcete další kapitolu? Piste!! 💜💙💜💙

Navždy třináctiletáKde žijí příběhy. Začni objevovat