6. Kapitola

53 4 3
                                    

Když jsem večer přišla domů, zavřela jsem se v pokoji a začala jsem znovu brečet. Brácha na mě něco volal, ale já jsem ho nevnímala. Měla jsem chuť se zabít. Nevěděla jsem proč to Petr udělal a stále jsem tomu nemohla uvěřit. Najednou někdo vzal za kliku. Byl to brácha. Dala jsem si na hlavu polštář, aby neviděl ze brečím. Myslela jsem, že mi zase začne říkat, abych mu něco udělala k jídlu, nebo abych si s ním zase šla hrát... On ale nic neříkal. Šel mlčky ke mě a najednou si ke mě lehl a objal mě. Vůbec jsem to nechápala!!! Ale v duchu jsem byla šťastná. Jen jsme tam tak leželi, až potom začal mluvit: " Co se ti stalo? Proč brečíš?? " Vše jsem mu vysvětlila. Brácha jen řekl: " Kluci jsou kreténi. Nic si z toho nedělej!" . To mě dojalo. Můj brácha mě nikdy neměl rád a vždy se sám choval jako kretén. Vůbec jsem nechápala proč se mě zastal, ale bylo to od něj hrozně hezké!! To mu určitě nikdy nezapomenu....

Navždy třináctiletáKde žijí příběhy. Začni objevovat