Prolog

68 4 3
                                    

Nemůžu tomu uvěřit. Dnes už jsou to tři roky. Tři roky co jsem s Thomasem. Za dvě hodiny se máme sejít ve Staru, ale chci ho překvapit, takže za ním zajdu dřív. Koupila jsem mu zlaté hodinky, na kterých jsou vyryté naše iniciály. Snad se mu budou líbit. 

Ale asi bych Vám měla říct něco o sobě. Jmenuji se Sam Jefferson a je mi 19 let. Bydlím v jednom městě nedaleko Prahy. Sice jsem se tu narodila, ale můj otec je původem angličan a matka češka. Před dvěma týdny jsem udělala maturitu, tudíž příští rok nastoupím na vysokou. A studuji hudbu. Nejsem nijak zvlášť krásná. Mám tmavě hnědé vlasy, dlouhé do půle zad. Nejsem nijak zvlášť hubená, ale ani ne moc při těle, řekla bych. A mám zelené oči, které vážně nemám ráda. Nejsem nijak zvlášť zajímavá...

nyní jsem na cestě za Tomem.  Nemůžu se ho dočkat. Tom je o 4 roky starší než já, takže už bydlí sám. Vždycky si náhradní klíče schovává pod květináč (do toho jakože talířku :D). Opatrně je vyndám a odemknu si hlavní dveře. ,,Tome?"  ale nikdo se neozývá. nejspíš se sprchuje. jenže když projdu kolem jeho pokoje uslyším hlas mé nejlepší kamarádky Annie. Ale co tu dělá?! Nejspíš se spolu domlouvají na nějakém překvapení pro mě. Nikdy jsem nepatřila mezi ty, kteří jsou trpělivý. Vždycky se chci všechno dozvědět hned a taky nemám ráda překvapení. Pomalu otevřu dveře a nakouknu dovnitř. "Ahoj Lá... to si snad děláte srandu, že jo?!!!" zakřičím, když je uvidím ležet vedle sebe nahé v posteli. ,,ježiš. Ahoj Sam, to není jak to vypadá, vážně ne." Začne Tom. ,,Aha. takže mi chceš říct, že jsem úplně blbá a nedojde mi to?!" řeknu už se slzami v očích. Já ho opravdu milovala. ,,To jsem nechtěl říct..." řekne a usměje se na mě. ,,Jak dlouho?" šeptnu. Najednou se slova ujala Annie ,,Už asi půl roku, chtěli jsme ti to říct. promiň." Nemůžu tomu uvěřit. 

,,Přinesla jsem ti dárek... K NAŠEMU 3TÍMU VÝROČÍ!"mírně zakřičím a hodím po něm modrou krabičku, ve které jsou ty hodinky a vyběhnu pryč z jeho domu. Nikdy by mě tohle nenapadlo. Jak mi to mohli udělat?! To se nemohlo stát. To je určitě nějakej zlej sen. A pak mi to došlo. teta Katarina! Ona i bratranec se před dvěmi lety přestěhovali do Sydney. Už od dětství jsem se tam chtěla podívat. Teta říkala, že u ní budu mít vždy dveře otevřené.

Není to špatný nápad. Tetu už jsem neviděla hrozně dlouho, pouze si s ní píšu. Mám jí hrozně ráda.

,,Mami? Můžeme si promluvit, prosím?" zeptala jsem se mojí matky hned když jsem přišla domů. ,,Ale jistě zla... co se stalo? Ty jsi plakala? proč?" začala se vyptávat hned, když viděla moje červené oči. ,,Potřebuju s tebou něco probrat a všechno ti vysvětlí, ano?" řekla jsem a ona přikývla.

,,Mami, Thomas mě podváděl, půl roku." řeknu celkem potichu.  ,,Cože?!" vykulila na mě oči a nechápavě zavrtěla hlavou. ,,Jak jsi na to přišla?" chvíli jsem váhala jestli jí to vůbec můžu říct, beztoho abych se rozbrečela, znovu. ,,Šla jsem za ním domů a našla ho v posteli s Annie." odpověděla jsem jí. ,,To si děláš legraci, že jo Sam?! Annie? to snad není možný!" Mamka jí měla jako svojí vlastní dceru. Takže tahle informace jí nejspíš hodně zasáhla. ,,Bohužel mami, je to tak. Přiznali se mi." řeknu, ale to už mi stékají další slzy po tváři. ,,Chtěla bych odjet k tetě Katarině. Chci pryč. nechci tu zůstat, prosím mami." ale to už jsem dostala opravdu hrozný záchvat pláče. ,,Ale noták zlatíčko, chápu to. Zavolám jí a domluvím to, ano? alespoň na pár týdnů. Jsi už dospělá a chápu, že tady tě to ničí. A pokud vím, do Sydney jsi vždycky chtěla. Ale musíš se ještě dohodnout s tatínkem, ano?" řekla mi, když mě držela v obětí a utírala mi slzy z tváře. Pouze jsem jí přikývla a ona hned odběhla telefonovat.


,,Sam? za tři dny letíš, ano? řekli mi rodiče. Mamka to s taťkou probrala a ten mojí situaci chápe taky moc dobře. Souhlasil s tím hned když se dozvěděl proč. Mám je šíleně ráda. Jsou to ti nejbáječnější rodiče na světě! Tak přeci jen už vychovali 4 úžasné děti. A já? jsem ráda, že mám tak skvělou rodinu. Nejen rodiče, ale také 3 sestry a bratra. Teď jen doufám, že vše dopadne dobře...  


Ahoj Lidi! Doufám, že se Vám tenhle příběh bude líbit. Doufám, že taky máte tak rádi Luka jako já :3 Vím, že moje předešlé příběhy jsem nedokončila, ale nějak... no já nevím přestalo mě bavit :D ale tuhle chci na 100% dokončit :) tak snad se bude líbit :)


Nádherné lži (Luke Hemmings)Kde žijí příběhy. Začni objevovat