DIFFERENT WORLD /cz/

1 kapitola - TPoG

Když máte Ariovu nemoc, nikdo to na vás nemá šanci poznat. Není to tak, že jste pohublý, máte výrazné lícní kosti, světlé rty a černé kruhy pod očima, vypadá jednoduše normálně. Dokud jsem nebyla nemocná, měla jsem normální život. Rodiče se rozváděli, jak už je to zvykem a já měla dětské deprese, protože jsem si myslela, že mě nemají rádi. A když jsem pak začala mít horečky, výpadky paměti a čas od času jsem omdlela, změnilo se to. Rodiče se přestali rozvádět a zase byli spolu, já měla další deprese a doktoři si nad tím lámali hlavu. 

Vlastně nikdo přesně neví, co za nemoc to je, ale příznaky jsou jasné a neměnné. Já se s tím ve svých sedmnácti letech smířila, neboť co jiného mi zbývá? Nechodím do normální školy, studuji střední na dálku, což je nejlepší řešení. Kamarády mám spíše virtuální, neboť ven moc nechodím, je to opravdu nebezpečné a nehodlám nic riskovat. Už nespočetně krát  se mi stalo, že jsem omdlela například u nakupování nebo po cestě do školy.

Azonii jsem  poznával dva roky, neboť je to opravdu obrovská metropole a celý její system je složitý. Na začátku, co jsem dostala titul Bojovnice, jsem byla zmatená. Nikdy by neřekl, kdo jsem, co mám dělat, jak se orientovat a ani žádná mapa. Je to tvrdá hra. 
Jediný, kdo jakž takž komunikuje je Screw, což je harmonogram v hlavní síni Aure, do které se dostanete vždy, když omdlíte. 

Zpět do přítomnosti

Udělala jsem si svojí snídani, což jsou míchaná vajíčka se světlým pečivem a lehla jsem si k televizi, kde běžela další telenovela. 
Asi dvě hodiny jsem se tam válela, než jsem si řekla, že by bylo užitečnější se zvednout a něco podniknout. Vytáhla jsem si teda z knihovny jednu knihu a začetla se do ní. Ale sotva jsem to vydržela patnáct stránek, padla jsem čelem do písmem a před očima se mi objevila časomíra 02:30. Dvě hodiny, třicet minut. 

Objevila jsem se v Aure, kde se hned před mým tělem vynořil harmonogram Screw, která na mě hned promluvila. "Vítej zpět Antikythero Bolten, jsi zde na poměrně dlouhou dobu a tvůj level už se blíží k sedmému, brzo postoupíš zase výše, moc ti to přeji," Screw byla vždycky milá i přesto, že je to umělá inteligence. "Jestli to mohu připomenout, tvůj další úkol je v ulici Grenodey, kde máš najít Clickercu a ta ti daná nové informace. Přeji ti bezpečnou cestu a hlavně všechno splň, jak se má." 
"Rozumím, děkuji Screw." A vyběhla jsem z Aury ven. Mířila jsem hned tam, kde mám být. Nemám důvod k odbočce. Všude nad mojí hlavou létaly auta, kterým každý říká Rorerri. Byl tu hluk jako vždy, prudké světlo mi svítí do očí a já právě odbočila. V pátému levelu jsem měla zvýšenou rychlost, což mi naprosto pomáhá. 

Vběhla jsem do černé budovy, kterou osvěcovalo modré světlo. Zamířila jsem do třináctého patra a prudce vletěla do rozbitých dveří. Zbrzdila jsem už své tempo a kráčela napříč tmě. U okna seděla Clickerca. Už jsem u ní jednou byla, takže naprosto vím, že je to ona. Její vzhled je velice originální. Měla vraní vlasy, rudé svítí oči a v jednom kuse si potahovala ze svého doutníku. "Anti, vidím tě po dlouhé době. Zesílila jsi a proto mám pro tebe důležitý úkol. Sice jsi ve čtvrté linii, ale tohle zvládneš. Podívej se na svoje Sledd, máš tam už dané souřadnice, ale pospěš si, rychle nám utíká. Jakmile ho doženeš, tiše ho zabij, tělo zlikviduj." Sledd je něco jako obrazovka u vašeho zápěstí schovaná v kůži. Máte tam mapu, kde máte označeno, kam máte jít, nebo kde kdo je. 
"Chápu, kde mám pak další úkol?"
"Pak se zase vrať zpět ke mě." Zachraptěla a zaklonila svojí hlavu, že jí šlo vidět hrdlo. Tímto tedy začíná další můj úkol.