Pobertovská školní docházka

Osvobození

Dnešek byl velmi výjimečný a krásný den, poprvé pojedu do Bradavic, což znamená, že už tu nebudu zůstávat celý rok, ale pouhé dva měsíce, samozřejmě to má i svou špatnou stránku, celá moje rodina studovala ve Zmijozelu a tak bych rád tuto tradici porušil a dostal se do Nebelvíru. Vlak vyjíždí až v jedenáct a je devět, ještě dvě hodiny a konečně budu někde jinde než v tomhle zpropadaném domu, rodiny Blacků. Věci jsem měl už od července, kdy mi také přišel dopis z Bradavic. Má drahá matka se momentálně stará o to, aby Regulus měl z toho, že se mě zbaví nějaký větší prospěch, pokud vím, tak mu matka s otcem chtějí koupit to nejlepší koště z Příčné ulice. Kdybych měl jiné příjmení rád bych se jím představil, ovšem Blackovi jsou proslaveni právě tím, že no, jak bych to řekl, nesnáší mudly a čaroděje či čarodějky z mudlovských rodin a ty, kteří se jich zastávají nebo se s nimi přátelí. Můj názor byl zcela odlišný, je mi jedno, kdo je z jaké rodiny, důležité je to, jak se dotyčný chová.
,,Sirius, jdi otevřít! Okamžitě!" zakřičela matka.
,,Ano, matko." řekl jsem a vyšel z pokoje, sešel schody a došel ke dveřím, otevřel jsem je a už jsem toho litoval, stála tam teta Druella s Belatrix, Narcissou a Andromedou.
,,Druello, Belo, Cissy, Dromedo, už jsem na vás čekala." řekla matka vlídným hlasem, ale pak promluvila ke mne hlasem plným znechucení ,,Siriusi, jdi si obléct hábit, ať už můžeme vyrazit!"
Na toto jsem jen přikývl a téměř běžel do svého pokoje, Belatrix bude chodit do druhého ročníku, Narcissa do prvního a Andromeda pojede do Bradavic až příští rok. Povzdechl jsem si, oblékl jsem si hábit a vydal se i s mým kufrem za matkou.
,,Už jsme Belu naučili kletbu Cruciatus." říkala právě teta Druella, když jsem sešel schody, samozřejmě "Bela" se narovnala, aby ukázala, jak je na sebe pyšná.
,,Konečně, to ti to, ale trvalo." řekla matka, ale to už přicházel i otec a tak jsem se raději trochu vzdálil. Matka ještě věnovala krátký pohled tetě Druelle, ta jen přikývla a vyrazili jsme. Samozřejmě, jak jinak než přemísťováním, které jsem neměl v lásce. Byl to takový nepříjemný pocit něco podobného jako kdyby jste spali a někdo na vás pustil ledovou vodu ze sprchy. Objevili jsme se přímo na nádraží King's Cross a zamířili do přepážky mezi nádražím devět a deset. Když jsem prošel spatřil jsem purpurovou lokomotivu a za ní červené vagóny, několik rodin, ale já se držel v povzdálí od té mé. Dostal jsem se zrovna i s kufrem do vlaku, když jsem málem vrzil do jednoho chlapce asi tak stejně starého jako já.
,,Promiň, nedával jsem pozor." omluvil jsem se mu automaticky.
,,V pořádku, také jedeš do Bradavic poprvé?" zeptal se a já přikývl.
,,Jak se jmenuješ?" zeptal jsem se neznámého.
,,James a ty?"
,,Sirius." zůstal jsem u jména stejně jako James.
,,Nenajdeme si nějaké kupé?" zeptal se mne James a já přikývl. Našli jsme si jedno kupé, ve kterém seděl chlapec s mastnými černými vlasy, hákovitým nosem a rudovlasou dívkou.
,,Jak se jmenujete?" zeptal se James chlapce a dívky.
,,Lily Evansová a vy?" zeptala se dívka.
,,Já jsem Severus Snape." řekl chlapec.
,,Jmenuji se James Potter." řekl James a já bych raději skočil z okna kupé než abych přiznal, že jsem příbuzný s mou, čistou krví posedlou, rodinou.
,,Doufám, že se dostaneš do Zmijozelu," řekl Snape.
,,Do Zmijozelu?" otočil se na ně James. ,,Kdo by stál o to dostat se do Zmijozelu? Myslím, že bych raději odešel, co ty na to?" zeptal se mne.
,,Celá moje rodina studovala ve Zmijozelu." řekl jsem tiše.
,,A hrome," podivil se James, ,,Já měl dojem, že vypadáš docela normálně." Já jsem se ušklíbl.
,,Třeba tu tradici poruším. Kam by ses chtěl dostat ty, kdybys měl na vybranou?"
James pozdvihl v ruce neviditelný meč.
,,Přece do Nebelvíru, kam míří všechna statečná srdce! Jako táta."
Snape si tiše pohrdlivě odfrkl a James se k němu výhružně otočil. ,,Něco se ti nezdá?"
,,Ale ne," ujistil ho Snape, ale na tváři mu pohrával posměšný úšklebek. ,,Pokud ti víc záleží na svalech než na rozumu-"
,,A kam by ses chtěl dostat ty, když nemáš ani jedno ani druhé?" přerušil jsem ho. James se hlasitě rozchechtal, Lily přejela Jamese i mne nevraživým pohledem.
,,Pojď Severusi, najdeme si jiné kupé."
,,Ohóóó!" napodobili Lilyin hlas. "Ještě se uvidíme Srabusi!" křikli za ním a pak se dveře kupé s prásknutím zavřely.
,,Jak se jmenuješ příjmením?" zeptal se James na otázku, která mě děsila.
,,Black, celým jménem jsem Sirius Black." odpověděl jsem tiše.
,,Počkat nejsi náhodou z toho rodu Blacků?" zeptal se James a já se rozhodl říct pravdu, ačkoli nejspíše ztratím svého nového kamaráda.
,,Bohužel, jsem, nechápu co mají všichni na čisté krvi... Stejně jim to v Bradavicích ani nikde jinde nepomohlo..." řekl jsem a čekal na reakci Jamese.
,,Upřímně nevím, jestli bych to měl dělat, ale věřím ti. Jinak to s tou čistou krví taky nechápu." řekl James a já nevěřil svým uším, já Sirius Black mám kamaráda.
,,Mohl bych si k vám přisednout, všude je plno." řekl chlapec se světle hnědými vlasy.
,,Samozřejmě, jak se jmenuješ?" zeptal se James.
,,Remus Lupin a vy dva?" řekl chlapec, když si sedal.
,,Sirius Black."
,,James Potter."
,,Do jakého jdete ročníku?" zeptal se Remus.
,,První a ty?" řekli jsme s Jamesem.
,,Taky, doufám, že nepůjdu do Zmijozelu." řekl Remus a já se zamyslel. Co když se dostanu do Zmijozelu? ptal jsem se sám sebe v duchu a stále mne napadalo to samé, nechám se přeřadit.
,,Jak se máte?" zeptal se James.
,,Dobře." odpověděl Remus.
,,No, tohle je nelepší den mýho života, takže to zatím ujde." řekl jsem s úsměvem na tváři. Po chvíli povídání si k nám přišel i Petr Pettigrew, malý světlovlasý chlapec. Celou cestu až do Bradavic jsme se bavili a zjišťovali a sobě, co nejvíce. Když jsme vystoupili z vlaku na chvilku jsem spatřil Belatrix, jak si utahuje z prváků. Já jí nesnáším. Vedle Belatrix samozřejmě stála Narcissa společně s několika dalšími a já jsem se raději podíval na noční oblohu. Měsíc dorůstal, podobal se písmenu D 🌓. Konečně jsem v Bradavicích, po jedenácti letech vězení konečně svoboda.
,,Ale tak ty máš kamarády? Ty, krvezrádce, máš nějaké kamarády? Mám ti vzkázat od tvé matky, že máš skončit ve Zmijozelu." ozvala se Belatrix přede mnou.
,,Copak, už tě omrzelo tyranizovat prváky?" zeptal jsem se jí.
,,Přísahám, že tě jednoho dne zabiju!" zakřičela Belatrix a já se snažil ignorovat nechápající pohledy Jamese, Remuse a Petra.
,,Tak to jsi už třetí, protože já do Zmijozelu nepůjdu." odpověděl jsem klidně, ale milá Belatrix vytáhla hůlku.
,,Ke mně prváci! Prváci! Ke mně!" ozval se hlas Rubeuse Hagrida, hajného Bradavic, který mě zachránil, jelikož Belatrix to zmátlo a tak jsem i s Jamesem, Remusem a Petrem zmizel z jejího dosahu. Hybrid byl vysoký asi jako dva a půlkrát já. Dovedl nás k lodím na jezeře, já, James, Remus a Petr jsme si nasedli do jedné a přepluli jsme jezero. Dostali jsme se až do hradu, do Vstupní síně, kde čekala profesorka McGonagallová, tedy myslím, protože Belatrix od ní dostala nejvíce trestů.
,,Nyní vejdete do Velké síně, kde budeš slavnostně zařazeni do jedné ze čtyř kolejí, které jsou, Nebelvír, Havraspár, Mrzimor a Zmijozelu. Kolej, do které budete zařazeni, pro vás bude něco jako váš domov. Pokud porušíte školní řád připravíte svou kolej o body a pokud budete naopak pilní můžete body pro vaši kolem získat. Jdeme!" zavelela profesorka McGonagallová, teď už jsem tom nepochyboval, a zavedla nás do Velké síně. Nějaký malý profesor, nejspíše Kratiknot, toho také Belatrix neměla v lásce, donesl Moudrý klobouk na trojnohou židli, který následně něco zazpíval.
,,Až přečtu vaše jméno přijdete sem, posadíte se a já vám nasadím na hlavu moudrý klobouk." řekla profesorka a já bedlivě poslouchal, samozřejmě, že jsem se u toho také bavil s kamarády. Naricissa byla zařazena do Zmijozelu a mě přejel mráz po zádech. Prosím, já tam nechci. prosil jsem v duchu kohokoli, kdo by mi mohl pomoci.
,,Black, Sirius!" pronesla profesorka, já se vydal k trojnohé židli a posadil jsem se na ni. Profesorka mi na hlavu nasadila Moudrý klobouk.
,,Hm, kam s tebou. Ve Zmijozelu bys sis přidal na velikosti, hlavou bys zapadl spíše do Havraspáru, ale jsi statečný to se musí nechat..." pronesl klobouk, ale já si myslel stále to samé, jen ne do Zmijozelu.
,,Do Zmijozelu ne? Tak v tom případě," řekl, ale pak klobouk zakřičel, ,,Nebelvír!"
Sundal jsem si z hlavy Moudrý klobouk a zamířil k Nebelvírskému stolu a stále tomuto faktu nemohl uvěřit. Já jako první z rodu Blacků jsem se dostal jinam než do Zmijozelu ba já se dostal přímo na Zmijoizelem nesnášenou kolej do Nebelvíru, Belatrix a Narcissa se na mne dívaly jako bych měl nějakou ošklivou vysoce nakažlivou nemoc. Po chvilce sem přišel i Remus, po něm Petr a nakonec James. Mluvili jsme spolu o všem možném když se před námi objevilo jídlo, samozřejmě před tím měl Brumbál nějaký proslov. Jedli jsme, ale já si všiml, že nedaleko od nás sedí ta dívka z vlaku, Lily Evansová. Když bylo po jídle šli jsme všichni do ložnic, tam jsme si chvíli povídali a pak jsme všichni už spali.