Pobertovská školní docházka

Zamilovaný jelínek a smějící se pes

Ráno jsem se vzbudil jako první, James asi deset minut po mne a tak jsme si začali povídat. Po chvíli jsem si uvědomil, že je osm hodin a tak jsme s Jamesem vzbudili Rema a Petra. James vzbudil Petra politím studenou vodou z hrnečku. Já jsem Rema vzbudil stejně a oba dva reagovali nechápavými pohledy. Já s Jamesem jsme se rozesmáli. Všichni jsme se převlékli a vyrazili jsme na snídani. Po snídani jsme se vydali na naši první hodinu, což byly lektvary. Moc se mi tam nechtělo, ale musel jsem. Remus, Petr a James vypadali celkem vesele a já se od nich brzy nakazil veselou náladou. Při cestě do učebny jsme se smáli, ovšem bohužel jsem narazil i na Bellatrix, Narcisu a nějakého blonďatého páťáka. Procházeli jsme kolem nich, když na mě něco Bellatrix křikla, já ji ovšem neposlouchal. Zrovna jsme s Jamesem plánovali, co budeme dělat tuhle hodinu, ale přímo před námi se otevřeli dveře a v nich stál profesor Křiklan. Vešli jsme do třídy, ale tentokrát se ozvala Narcisa. Samozřejmě jsem ji neposlouchal a věnoval se svým učebnicím. Moc dlouho jsme si s Jamesem nešeptali, když nám profesor napsal na tabuli recept na lektvar, který jsme měli uvařit. Čtyřikrát jsem si ten recept přečetl než jsem si vyndal všechny ingredience. Postupoval jsem podle receptu a byl jsem za polovinou když něco za mnou začalo syčet, já se otočil a následně jsem se sotva stačil skrčit, když Remův kotlík vybouchl. Celá třída se na Rema otočila a skoro všichni se začali smát, ale já, James a Petr jsem se nesmáli stejně jako Evansová, která, po našem úklidu mu pomohla lektvar správně uvařit. Další hodinu jsme měli přeměňování, které dopadlo podobně, samozřejmě Removi se nic nestalo. Byl oběd a já se hrozně moc nudil. James, který se také začal nudit, mi pomáhal něco vymyslet, ale na nic jsme nepřišli. Když jsme odcházeli z učebny, tak ve dveřích Jamesovi omylem vypadla jedná hnojůvka z kapsy. Bohužel za námi šel Snape s Evansovou.
,,Mohli byste mi vysvětlit, co tady děláte?" vyjela na nás Evansová.
,,Vypadla mi z kapsy hnojůvka, samozřejmě omylem. Promiň." omluvil se James.
,,Samozřejmě, že omylem, vždyť vy jste stále nějaké omyly." zareagoval Snape, ovšem James se nechal vyprovokovat.
,,Bylo to omylem, kdybych chtěl, tak by to spadlo jen na tebe, Srabusi." pokračoval dál v hádce, ovšem teď sem přicházeli druháci, včetně Bellatrix.
,,Jamesi, měli bychom už jít." chytl jsem ho za ruku a pokusil se ho odtáhnout, naštěstí mi ovšem Rem pomohl a společně jsme šli na další hodinu, což byly formule. Profesor Kratiknot se nám něco pokoušel vysvětlit, ale já jsem u toho napůl usínal a James na tom nebyl o moc lépe. Najednou mě probral zvýšený hlas profesora Kratiknota a já už nějak automaticky čekal nějaký trest, spíše něco z černé magie, jelikož když jsem jednou usnul u matčina nudného projevu o čarodějích z mudlovských rodin a následoval zatím můj nejhorší trest, první kletba Cruciatus, která byla použitá na mé osobě. Nejspíše jsem musel vypadat dost divně, jelikož se na mne James nervózně podíval a tak jsem své emoce schoval za mou masku. Naučit se tvářit jinak než se cítíte vás naučí jen pár věcí a šílení rodiče k nim zajisté patří. Naštěstí se nic z černé magie nekonalo, s Jamesem jsme dostali pouze úkol navíc. Byl jsem rád a v mé tváři musela být vidět ta nesmírná úleva, kterou jsem v tu chvíli pocítil. Aniž bych si to chtěl uvědomit, tak jsem si uvědomil, že Vánoce budou pouze za tři měsíce a já pravděpodobně budu muset jet domů. Bojím se okamžiku kdy mě rodiče poprvé od Zařazování uvidí na déle než pár minut.
,,Jsi v pořádku? Poslední hodinu měníš barvy.." staral se James.
,,Jo, jen, ehm, zlé vzpomínky..." vysvětlil jsem a podíval se jinam. O své zvrácené rodině se s nikým bavit nebudu.J jediná moje normální příbuzná je jen Andromeda, která si zasloužila vydědění jen kvůli svatbě s čarodějem mudlovské rodiny, samozřejmě také by tady v Bradavicích mohla příští rok učit.. Za což teda mužů já, protože jsem jí snad celej den ukecával a ona šla za Brumbálem, který proti tomu nic nenamítal.. Přede mnou stále byly prokleté Vánoce, které jsem upřímně nenáviděl, kvůli mým rodičům. Rodičů jsem se bál, přeci jen rodinná kolej je Zmijozel, ale já se dostal do Nebelvíru.
,,Co s tebou je? Zase vypadáš, ehm, hrozně.." ptal se James.
,,Nic, jen,"odmlčel jsem se,,jen nechci domů."
,,Proč?" zeptal se James a já se rozhodl jít s pravdou ven.
,,Moji rodiče na mě už několikrát použili Crucio a nepatří mezi ty nejvzornější rodiče, teda, alespoň ke mně se tak nechovají.." přiznal jsem se k tomu, že si nezasloužím být v Nebelvíru, jsem stejný zbabělec jako většina studentů ze Zmijozelu..
,,Počkat! To myslíš vážně?" nevěřil mi James, ale já přikývl. Nechtěl jsem se k tomu už jakkoli vyjadřovat, už takhle jsem řekl víc než dost. Hodina skončila a my jsme se vydali na oběd. Dnes měly přijít první dopisy a já se zděsil při pohledu na matčinu sovu, která si to mířila přímo ke mně. Upustila dopis a odletěla zpět. Nervózně jsem dopis otevřel a začal číst jeho dopis.
Ty jeden krvezrádče,
okamžitě požádáš o přeřazení do Zmijozelu, nedokážeš si ani představit jaká to je pro celou naši rodinu ostuda, nejstarší syn a je v Nebelvíru. S otcem očekáváme, že o Vánocích přijedeš domů, jestli ne, pak to bude horší pro tebe. Samozřejmě mám pro tebe ještě důrazné upozornění, zapomeň na to, že se budeš bavit s nějakými mudlovskými šmejdy, jestli ano, čeká tě vydědění. A ještě abys nezapomněl za porušení těchto několika vět tě čeká Crucio. Bellatrix nás o všem bude informovat, takže nám nemůžeš lhát.

Tvoje matka

Přesně takhle jsem si představoval dopis od své "milující" matky, tedy pokud se to, co má matka představuje, dá nazvat matkou. Dobrá, přiznávám se, čekal jsem asi tak miliardu huláků a k tomu ještě nějaký dopis. Dopis jsem zmačkal a položil na stůl, abych ho později mohl hodit do krbu. Nechtěl jsem aby si ho někdo přečetl, ale James si ho "půjčil" a přečetl, aby ho následně úhledně složil a schoval do hábitu.
,,To ti vážně napsala tvoje máma?" nevěřil James.
,,Jo, tohle je ještě v pohodě, minule na mě seslala Crucio bez varování.." odpověděl jsem klidně. Nezmínil jsem se o faktu, že Bellatrix už umí Crucio a ukradl jsem Jamesovi můj dopis. Ten dopis půjde do krbu ať se to někomu líbí nebo ne. Jakmile jsem dojedl, tak jsem počkak na Jamese, který komandoval rudovlásku sedící vedle něj jednou a tou samou otázkou
,,No, tak Lilynko, já vím, že se mnou na to rande chceš jít.." teď přiletěla Jamesovi facka, po které zůstal krásný otisk.
,,JÁ S TEBOU NIKAM NEPŮJDU!!" zazněl hlasitý protest ze strany Lily Evansové.
,,Jednou řekneš, že půjdeš a ráda..." zamumlal James a promnul si tvář s otiskem. Vypadal celkem roztomile, ale my jsme museli na další hodinu.
,,No, tak pojď ty náš jelínku zamilovaná.." řekl jsem a uhl před Jamesovou rukou, která se začala blížit k mému obličeji. Bohužel za mnou seděl Remus a tak James trefil jeho místo mne. Já se začal bláznivě smát a brzy jsem skončil na zemi.
,,No, tak válíš se tam jako pejsek.." smál se mi James.
,,Pořád lepší než jelen.." smál jsem se dál. Po chvíli jsme se přestali smát a tak jsme vyrazili na hodinu. Bylo to přeměňování a my přišli o pár minut pozdě, jelikož si James vzpomněl, že má učebnici v našem pokoji. Naštěstí v učebně nebylo ani stopy po profesorce zato, ale na její katedře trůnila mourovatá kočka, která měla kolem očí tmavé skvrny, které nápadně připomínaly brýle. Jen co jsem zavřel dveře kočka se proměnila v profesorku McGonagallovou, která vypadala naštvaně.
,,Pánové, jak je možné, že jste přišli pozdě?" zeptala se, ale mně bohužel vypadla hnojůvka z kapsy a spadla přímo před profesorku. Ta se zatvářila dosti mrzutě, ale pak stáhla rty do úzké linky.
,,Máte školní trest, všichni čtyři." pronesla vážně a šla ke katedře. Všichni se usmívali, ale nikdo se neodvážil zasmát, přeci jen naštvaná profesorka ráda rozdává tresty. Takhle vypadal začátek hodiny a zbytek jsme si měli vypisovat poznámky. Po hodině jsme narazili na paní Norisovou, kočku školníka. Bohužel pro nás jsme se travní ztratili a tak bylo dosti nepříjemné, že kočka zmizela z našeho dohledu. My jsme po jejím vzoru zmizeli a hleděli jsme si svého až do chvíle než si nás kočka znovu našla. Vzdal jsem to a rozhodl se té kočky zbavit. Vytáhl jsem si inkoust, politoval ho a vylil jsem ho na dotyčnou kočku, která znovu zmizela a my se dali na útěk. Kočka za sebou nechávala stoly od inkoustu. Na Norisovou jsme narazili ještě jednou tentokrát jsem nic neudělal já, ale James. Vzal jí a my společně s ním jsme došli na záchody, kde jsme ji patřičně umyli, ovšem Ona teď ještě víc zapáchala.