Stojím naproti zrcadlům v zrcadlovém sálu. Je veliký, celý bílý a všude samá zrcadla. Jdu blíže k té věci ve které se odrážím. Podívám se na sebe, mám černé oblečení. Jsem téměř půl metru od zrcadla, stále se prohlížím. Pomalu a jistě zvedám levou ruku. Ze sevřené pěsti je najednou otevřená dlaň. Má dlaň se stále přibližuje k zrcadlu. Těsně před ním se zastavím a zamyslím se, jestli to mám opravdu udělat. Odhodlám se, nic se mi přeci nemůže stát. Opravdu nejistě jsem se dotkla zrcadla. Dostala jsem elektrický šok a náhle se ocitla uprostřed na zemi. Opřu se o ruce jakobych se chtěla zvednout.
,, Auu! " zakřičím na celý sál.
Podívám se na levou ruku, byla celá rudá a popálená. Mé oči se nějakým zvláštním způsobem dostaly do polohy kdy jsem koukala před sebe. Ta věc byla prasklá. Zvedla jsem se a šla k té popraskané odrazové polše. Zdvihla jsem svojí spálenou ruku a daja jí do úrovně té praskliny, byla na stejném místě jako v minulé pozici před tím zraněním. Lekla jsem se a zacouvala dva metry zpátky k mému batohu. Hodím ho na rameno a co nejrychleji hledám ty dveře, které vedou ven z tohoto místa. Přála jsem si být pryč. Jediné co si pamatuji je, že dveře jsou někde za nimy. Prohlížela jsem každé zrcadlo ale nikde žádný východ. Myslela jsem že jsem v koncích. Stojím uprostřed sálu a otáčím se dokola. V tom jsem si to uvědomila, to prasklé zrcadlo, to jsem si nějak zvláštně neprohlížela. Pouze jsem se zadívala a ono se otevřelo. Vyběhla jsem ven a dále utíkala ven z toho hororového domu. Běžela jsem přes obývák, chodbu a různé prázdné místnosti. Uslyšela jsem za sebou kroky a hlas, který říkal: ,, Neumíš to ovládat holka". Někdo mě vzal baseballovou pálkou po hlavě. Spadla jsem na zem, naposledy otevřela oči kterými jsem viděla postavu v černém.
Pro ty kteří to nechápou... Já to taky nechápu 😂
