Watashi Wa Ghoul

Oslava

,, Hodně štěstí Kaito"zavoláme všichni na mého staršího bratra,kterému je dnes 18 let. Já jsem mladší,trochou mu závidím. Už jen proto,že je plnoletý. Je mi 16 let,ale dočkám se.
,,Tak hodně štěstí,zdraví a dobrém známky" popřeju mu a předám dárek,na který jsme se složili s celou rodinou. Je to auto a Kaito řídit umí. Snad. I když,v Tokyu je to nebezpečnější. Nečekám,že to Kaita nějak nadchne. Na to je moc rozmazlený.
,,Dík,Kimiki" jak jinak. Mamka přinese dort a Kaito ho slavnostně nakrojí.
,,Kimiki,dones talířky." kývnu,ale je to pořád Kimiki tuto,Kimiki támhle to. Už mě to štve. Dort se naloží a každý si potom vezme kousek. Já ale odejdu do svého pokoje,jsem radši sama.Zapnu si televizi  a dám to na zprávy.Ano,zajímá mě to.Baví mě poslouchat zprávy,protože tam mluví o stvořeních,kteří se chovají jako lidé, i tak vypadají,ale nejsou to lidé.Jsou to Ghoulové.Moje škola..no,chci být vyšetřovatelkou,proto se o ně zajímám co nejvíc.Jakoo malá jsem na mýtická stvoření nevěřila,ale jak se zdá,Ghoulové nejsou mýtická stvoření.Oni existují.

,,Dnes se v 20.rajonu našla čtyři těla.Vyšetřovatelé jsou si jisti tím,že to byl Ghoul a vypadá to,dle expertízy,že byl hodně hladový.Ghoulové nemusí jíst tak často,ale tenhle trpěl už nejspíš hodně dlouho,nebo jen rád lidi zabíjí a jí je.Dle vyšetřovacích expertů,pana Milena a pana Shiku,se pravděpodobně jedná o ženu,kolem 17 let a výš.Také uvádějí,že jí nemůže být více než 20 let.Na jednom z mrtvých těl,pravděpodobně ženy,byl nalezen dlouhý bledě hnědý vlas."

Ach,přesně o tomhle mluvím.Chtěla bych být jako pan Shiku.Občas k nám do školy chodí přednášet a jednou měsíčně nás bere na vyšetřovací stanici.Vezmu si svůj sešit a poznamenám tam to,co jsem slyšela.20.rajon je ze všech nejklidnější,ale asi před měsícem se dostal na úroveň 13.rajonu.A víte,co je na tom nejhorší?Že je nepoznáte od člověka.Nejdou rozlišit.Jsou stejní jak my,ale přesto jiní.Do očí se mi derou slzy.Copak si neuvědomují co dělají?Kvůli nim zemřelo tolik lidí,tolik životů.Proč existují?!Nemají tu žádně místo,jsou na nic!Nenávidím je!Brečím ještě notnou chvilku.Potom se seberu a jdu do obýváku,kde se rodina baví v plném proudu.Jako obvykle si mě nikdo nevšimne...Trochu smutné,ale co.Bratr kouká na klíčky a baví se.Mamka se pořád směje a tulí se k tátovi,který se trochu červená a objetí jí opětovává.Ostatní se baví mezi sebou.Jsem tak neviditelná...

,,Kimi!?"

,,Co potřebuješ,Kaito?" zeptám se

,,Půjdem se projet"

,,Jasně.Já skončím s doživotními následky a ty budeš mrtvý."pronesu směrem ke Kaitovi ironicky.Výsledkem je zašklebení a pokynutí rukou ať jdu.Nenechám se dlouho přemlouvat.Nastoupím do červeného,zbrusu nového auta a usadím se na černé,kožené sedačce.Kaito strčí  klíčky do zámku (Nevím,jak se tomu říká) a nastartuje.Celkem slušnou rychlostí se vyřítíme z parkoviště a vjedeme na silnici.

|Time skip|

Pf,to teda byla jízda.Vystoupím z auta a jdu opět k sobě do pokoje.Podívám se na své zápisky.20. a 13. rajon.Když přišel masakr do 20.rajonu,ustal v 13.rajonu.Mohla by to být jedna a ta samá osoba?Pravděpodobně tedy dívka?

,,Kimiki!!!!"A sakra.Otevřu dveře a seběhnu schody.V místnosti stojí Kaito a drží šipky.

,,Stoupni si támhle."

,,Proč bych to měla dělat?" Zatlačí mě ke zdi a drží mě tam.Potom odběhne pryč a hodí po mě šipku.Vedle,uf.Druhá..NE!

Šipka se mi zaryla do krku.

,,Kaito.."

,,Kimiki!Vstávej!"

Víc už neslyším.

*

Sorry za tak krátké kapitoli,ale už mě nenapadlo,jak víc to rozepsat.Další kapitola bude snad delší.Mějte se hezky!