Avengers - dcera Captaina America

2.

No první rozhovor s mým otcem se nepovedl. Naštval mě. Myslela jsem si, že mámu miloval víc, aby poznal svojí kopii a její. Příjdu si jako dítě, nejraději bych odsud utekla s pláčem, ale překonavám.

,,Špatné sny slečno?" zeptá se mě černovlasý muž.
,,Nespala jsem moc dobře." pousměje se.
,,Všichni tady nespíme dobře. Ale vy vypadáte jako by jste nespala týdny. " podá mi svůj hrnek kávy.
,,Dík." vezmu si ho. Opatrně se napiju černé tekutiny. Teplo se mi rozleje do mého zkřehlého těla.
,,Nemáte za co, asi vím jak se cítite." sedne si ke mně.
,,Taky vám někoho vykopali z ledu?" kývnu ironicky hlavou.
,,Ne, to fakt ne." zasměje se.
Do místnosti vejdou tři muži a jedna žena. No dobře, vešel táta a snědší muži.
,,Tohle je nelogické Stanku!" rozhodí rukama táta.
,,Říká muž co byl osmnáct let v ledu." odfrkne si.
Zvednu nechápavě ret. Na co jako naráží?
,,Je promiň," zjistí že tam sedím. ,,já nevěděl, že je tady Captainova dcera."
Pohlédnu zvláštně na Americu. Ten dělá jako bych tu nebyla. Ale jo, jsem mu podobná, tak proč se chová takhle?
,,Na co tím nerážíte?" otočím se na něj.
,,Na nic." zamumlá.
,,Jistě." odfknu si.
Je toho moc. Táta je nějaký superhrdina o kterém jsem četla. Captain America žil za druhé světové, takže je to takový dědeček.
,,Kolik ti je?" otočím se na tátu.
,,Dost." řekne jen tak.
,,Tak kolik?" vyzvídám.
,,To není tvoje věc." řekne a v očích mu plá vztek.
,,No dobře." zvednu se.
Je to moje věc, ať si myslí ten chlap cokoliv. Mám právo vědět jak je starý. Možná je mi osmnáct, ale stále se chci ptát na zbytečné otázky.