Osudná rozhodnutí (POZASTAVENO)

1. kapitola

Prudký vítr mi vlaje mezi vlasy. Mám ruce roztažené dokořán a snažím se obejmout vše kolem sebe. Nakonec dopadáme s mojí kobylkou Lady Meingard opět k zemi a klidným cvalem se vracíme z lesa domů.

"Dneska jsme si dost zadivočily, že ano Lady?" Jen si zafrkala a nachvilku si dala hlavu trochu dolů. Povolila jsem jí otěže a přešla si do klusu a následně i do kroku. 'Myslím, že by to pro dnešek stačilo, když už je chudinka trochu zpocená' uvažuji pro sebe. Kobylka krok ocenila a pomalým houpavým krokem mě dovedla až do stáje.

Jelikož bylo parné léto, tak jsem ji rychle odsedlala, oduzdila a vzala si hadici. Pustila jsem vodu a silným proudem jsem mířila proti Lady. Ta si to jen užívala a na oplátku mi vděčně začala flémovat. Umyla jsem ji vodou kopýtka a následně ji po umytí vypustila do výběhu, kam vběhla jak neřízená střela. Bylo mi jasné, že se po takové náročné projížďce bude chtít válet. A taky, že ano. Jen jsem se usmála a šla si uklidit věci z vyjížďky.

Nesla jsem sedlo a uzdečku v jedné ruce a v druhé jsem si nesla helmu a chapsy. Najednou mi všechno popadalo na zem a já se neudržela. Všude kolem mě lítaly sprosté slova, které jsem si až po jejich uvolnění z pusy mohla odpustit. Podívala jsem se nahoru, kdo způsobil můj výbuch.

S otevřenou pusou na mě hleděl takový krásný kukuč kluka okolo 22 let (asi, podle mého názoru). Měl krásné hnědé kaštanové vlasy, samozřejmě jsme v 21. století takže měl slušný střih vlasů, který k němu suprově seděl. A ty oči. Ty oči byly kouzelné. Křištálově modré a rámovala je šedá barva, která se jen leskla. Tupě jsme na sebe zírali až to bylo dost trapné.

Nakonec jsem zahrála uraženou tak jak to dobře umím. "Neumíš dávat pozor?" sekla jsem a pomalu se snažila zase vstát. Zvedla jsem si uzdečku.

"Promiň, nevšiml jsem si tě, nechceš pomoct?" omluvně se usmál a udělaly se mu rozkošné dětské ďolíčky na tváři. 'Bože můj, on mi chce pomáhat' radostně jsem zajásala v duchu.

"Ne díky, zvládnu to sama. Myslím, že si už nadělal dost škody!" S věcmi jsem rychle odfrčela se vztyčenou hlavou do sedlovny a tam jsem se začala hihňat jako malá. 'To se ti povedlo Nicole', chválila jsem se za takový herecký výkon.

Šla jsem se převléknout z upoceného oblečení zpět do městského a slušného oděvu. Ano, jsem měšťačka, ale miluji koně a jejich "puch". Když vejdu do stáje je to pro mě, jak kdybych vešla do toho nejdražšího obchodu s voňavkami. Nemůžu si pomoct, ale koně krásně voní.

Jakmile jsem se převlékla, ještě jsem se prošla podívat k výběhům, co asi dělá moje malá Lady. Pásla se a sem tam přešla na jiné šťavňatější místo s porostem. Zapískala jsem na ni a zamlaskala. Všichni koně naráz zvedli hlavu a koukali na mě, jakože "nemáš nějaký pamlsek?". Jen jediná ta nejkrásnější kobylka mezi všemi se rozklusala směrem ke mě. Pohladila jsem ji po krku a dala ji pusu na lysinu. Opřela si hlavu o mou hruď a já ji hladila po lících až ke krku. Několikrát jsem ji takto pohladila a rozloučila jsem se s ní. " Tak se měj zlatíčko moje, zítra budeš mít volno."

Nechtělo se mi od ní odejít, ale máme letní prázdniny tak za ni chodím, co nejčastěji. Doma si skočím do sprchy a musím se nachystat na večeři s kamarádkami. Jen tak pro informaci i ony jsou koňařky. Takže vlastně nemluvíme o ničem jiném než o koních a klucích samozřejmě.

Ahojte. Začínám tento příběh publikovat od začátku, úplně od první kapitoly. Bude v podstatě pořád stejný možná se tam pár vět pozměňuje. Jednu dobu jsem měla nutkání příběh úplně smazat a vymazat ho, protože nebyl úplně podle mých představ. Ale moje postavy, co jsem si vybrala už mají své charaktery a sledovatelnost příběhu přesáhla krásný 1,000 sledovatelů, tak jsem se rozhodla si příběh ponechat a vždycky ho můžu spravit a poslat jiným směrem.

Držte mi palce, abych příběh udělala takovým, jakým směrem by chtěly jít samy postavy v něm.

Nicole