His friend (BVB+BMTH)

,,Kdo ti to udělal?"

Se slzami v očích jsem vyšla ze školy. Už zase mi to udělali. Už zase mě zmlátili. Se sklopenou hlavou rychle přejdu pozemek školy. Už jsem skoro u brány hraničící školu od okolního světa, když ucítím na rameni ruku.

,,Tak zastav na chvílí Axí."

Takhle mi říká jen jediný člověk. Rychle si setřu rukávem slzy, aby je neviděl, a s úsměvem se otočím.

,,Promiň, myslela jsem, že už jsi šel domů."

Chvíli neodpovídal a skenoval mě pohledem. Jeho typický úsměv se změnil v pokřivený úšklebek. A pak se zeptal na něco, v co jsem doufala, že se nezeptá.

,,Kdo ti to udělal?"

,,Co? Kdo by mi měl co udělat?"

,,Nejsem blbý. Vidím tvůj obličej. Máš na něm plno modřin. A taky máš zarudlé oči. Tak ještě jednou kdo to byl?"

,,Neřeš to. Nestojí to za řeč."

,,Nestojí?!? Jsi jako moje sestra Axí a sourozenci si mají pomáhat. Řekni mi to a já mu rozbiju držku."

,,Mám tě moc ráda, ale nemůžu ti to říct. Ještě bys měl nějaký průšvih. On by ti ublížil. A to nedovolím."

,,Tak dobře, ale jestli se to stane ještě jednou, tak mu opravdu něco udělám a je mi jedno jestli mě vyhodí."

Už jsem to nezvládla a rozbrečela jsem se na plno. Sklonil se a objal mě. Stáli jsme tam asi 10 minut, než nám začala být zima a rozhodli jsme se, že půjdeme domů. Někdy si říkám, jaké mám štěstí, že ho mám. Nedokázala bych ho ztratit.

Šli jsme stejnou cestou, jelikož bydlíme hned naproti sobě. Známe se už od dětství. Už, když jsem byla malá tak jsme si spolu hrály. Došli jsme před náš dům a rozloučili jsme se. A samozřejmě nesmělo chybět kamarádské objetí.

,,Musím odjet. Je mi to moc líto Axí. Ale nezapomeň na mě. Vrátím se pro tebe." zašeptal mi Andy do ucha a rozběhl se domů. To byla poslední slova, co jsem od něj slyšela a taky chvíle, kdy jsem ho viděla naposledy.

Ahoj, tak jsem tady s dalším příběhem. Jelikož se mi zdá, že k této kapele je jen málo faň-fikcí tak tentokrát s mými milovanými BVB (Black Veil Brides). Doufám, že se vám bude příběh líbit a doufám, že ho neodsoudíte hned na začátku. :)