ATLETIKA: olympiáda

1. Mia

Chris byl člověk. Normální ale jedna věc tu byla čím jsem ho milovala. A to jeho vášeň pro Atletiku. To jak se do ní dokázal vžít.

,, Měla by sis s ním promluvit. Kvůli tomu. Nemůžeš ho jen tak nechat odejít." Poradila mi Auriel ale já se na nic nezmohla.

,,To on mě opustil. Né já jeho." Řekla jsem a přestala se koukat na noviny s jeho popiskem.

,,Víš co? Pojedeme na výlet."

,,A na jaký?" Zeptala jsem se.

,,K tvému bráchovi. Už dlouho jsem ho neviděla."

°°°°°

Můj dům se nachází v malém bytečku schovaný před zraky lidí. To doslova ne ale jsem v podnájmu.

,,Mio Saitersová kdy si myslíte, že mi dáte činže!" Tak to nevyšlo. Proklouznutí okolo bytu pana Caligena se neuskutečnilo. On slyší snak všechno.

,,Pane Caligene. Zítra dostanu výplatu. Slibuji!" Přihmouřil na mě oči a já se radši vytratily na ulici.

Bylo osm hodin ráno a já jako vždy nestíhala do své školy. Poslední ročník a už jen dva měsíce do konce. Pak závěrečné zkoušky jak na fyzičku tak na psychiku a na předměty jež závisí s mým tělem.

Rychlostí blesku jsem otevřela dveře a snažila se dostat do třídy. První hodina čeština..

Zaťukala jsem a jakmile mě učitelka pozvala dovnitř tak jsem dveře otevřela.

,,Moc se omlouvám. Zaspala jsem." Učitelka na mě kývla a já se mohla posadit do své lavice s Auriel.

,,Je to pravda? Zaspala si?" Šeptla. Jen jsem kývla a my mohli dál poslouchat výklad učitelky.

---

,,Mio výška, Auriel míček a Dylane ty skok do dálky! Ani né za týden vás trenér pošle na víceboj!" Zařval trenér tří holek. Jen jsem kývla a přesunula se na stanoviště kde mám výšku.

Naměřila jsem si stopy, abych věděla kde mám naběhnout. Obula jsem si boty a přidala se k ostatním.

,, Saitersová jste připravena na skok 150cm?" Jen jsem kývla a následně svým odrazem jsem přeskočila přes tyč.

,, Skvělé! Připraví se další!" Řekla dál trenérka a na to se začali skákat holky i kluci.

,,Za týden prý jedeš na závody. Je to pravda?" Zeptal se mě jeden nováček a já mu s radostí odpověděla.

,,Jo jedu ale být tebou tak si hledím míčku." Mrkla jsem na něho jelikož zase vyhlásili jeho jméno a mé zároveň na výšce.

,, Výška 160cm! Saitersová připravte se." Jen jsem kývla a jakmile doběhla holka tak jsem naběhnula a skočila. Zatím je to normální výška ale pak už u stodevadesátky to bude něco..

---

,,190cm! Saitersová můžete." Zhluboka jsem se nadechla a na nic nemyslela. Naběhnula jsem na to rychle a mou rychlostí se taky vysoko vyšvihla do výšky.

,, Skvělé! Zkuste dát dva metry a budete mít lepší odraz. Tentokrát se vám to moc nepovedlo.." něco jsem mlaskla a pokynula jsem, že ano příště ti bude lepší.

Zrovna jsem tu zbyla jen já a jedna holka s pěti kluky. Ostatní jelikož moc nevynikali ve výšce tak šli na něco jiného.

,,2 metry! Připraví se Congue." Holka neskončila. Skočila moc pozdě a tím skočila na tyčku která držela tyč přes kterou jsme skákali. Šrám na nože nepůjde dlouhou dobu zakrýt.

,, Běž za ředitelkou. Ta ti to obváže. Pak se vrať a budeš zkoušet něco co se dělá jen s rukou." Holka kývla a s nápomocí kluka odešla.

,, Saitersová? Skočte."