Texting with unknown boy

eightteen

8:00 A.M.

Charlotte :  Alexi slibuješ, že nejsi úchyl?

Alex : To nemůžu slíbit...

Charlotte : slibuješ, že na mě budeš čekat na letišti?

Alex : Nemůžu vědět, jestli nebude zácpa...

Charlotte : slibuješ, že si nikdy nezabil žádného člověka?

Alex : teď jsem jednoho zastřelil...

Charlotte : hry se nepočítaj Alexi :D

Alex : no vždyť :D

Charlotte : víš co... já radši nikam nepoletím :D

Alex : dělám si srandu :D

Charlotte : máš jediný štěstí :D

Alex : Nezapomeň si kartáček na zuby, můj ti nepůjčím! :D

Charlotte :  koupila bych si novej ty prase! :D

Alex : jo.. to známe :D

Charlotte : Musím jít... tak za cca 3 hodiny na letišti :)

Alex : dobře... miluju tě ♥

Charlotte : i já tebe ♥

*Zobrazeno*

                                                                                           pohled Charlotte

"Charlotte jedeme!" Ozvalo se ze spodního patra našeho rodinného domku. "Už jdu!" Zavolala jsem na taťku, popadla svůj kufr a rozešla se směrem ke dveřím mého růžového pokoje. Rozsekala jsem se na schodech, ale pak jsem se dobelhala dolů, kde stála moje mamka se založenýma rukama. "Princezno... Vím, že už si na tyhle řeči velká, ale.... nikam s nikým nechoď, budeš mi chybět. A pro všechny případy" *vyndá ruce a podává mi divnou věc* "Tady máš pepřák" Podívala jsem se na ní stylem *to si děláš kurva prdel* , ale vzala jsem si to od ní. "Jo jasný mami... určitě mě napadne první člověk, který půjde po ulici.. Budeš mi taky chybět" Pevně jsem jí objala, popadla opět svůj kufr a vydala se k aut, kde provokativně stála moje 12 letá sestra s našim otcem. "Jedeš za tím klukem?" "Drž hubu Anno.."  Odpověděla jsem jí a podávala tátovi kufr. "To se semnou ani nerozloučíš?" *psí oči* Otočila jsem se na ní a pohladila jí se slovy "nebudeš mi ani trochu chybět" , ale když jsem viděla, že jí to mrzí, objala jsem jí. "Tak zase za měsíc.. nelez mi do pokoje a neber mi moje věci, jasný?" "jo... jasný" *úšklebek* "Měj se" nastoupila jsem do auta a zabouchla za sebou dveře. Ještě jsem jí zamávala a pak už se věnovala jenom hudbě v mích sluchátkách.

9:00 A.M

Už nás odbavili a my jenom čekali na naše letadlo. Kvůli prstýnku nás další půl hodinu zdržovali, protože byli přesvědčení, že mám zbraň.

9:30 A.M

Sedíme v letadle a můj táta tu řve na letušku, že si objednal vegetariánské jídlo a né žádný biftek (Lituju té paní) . Do francie bysme měli dorazit, tak za hodinu a začínám mít čím dál větší strach a trému.

10:30 A.M

"Charlotte skočím si na záchod, ty tu zatím počkej na naše kufry" *koukám se okolo sebe* "Charlotte slyšíš mě?" "J-j-jo jasně.. slyším tě, jen jdi" Bylo tu tolik lidí a já ani nevěděla jak Alex vypadá.

Text - Charlotte : Čekám tady.. kde si ty?

Stále jsem se rozhlížela okolo sebe a jenom čekala, kdy mi pípne zpráva.

Text - Alex : Stojím přímo před tebou :)

Zvedla jsem hlavu a uviděla vysokého hnědovlasého kluka s růží v ruce "Rád tě konečně vidím Charlotte Ester Hutsonová :) "

....

Máme to tady! uuu... po měsíci :D Omlouvám se... Toto je poslední část v textingu, ale... časem se můžete těšit na meeting (nebo jak to pojmenuju) . Každopádně.. nejsem moc dobrá v psaní takových příběhů, co si budeme povídat :D . Nic méně.. všem vám chci moc poděkovat za všechny ohlasy :)

Miluju vás ♥