Jdem dál [New Element]

tohle jsem nečekala....

Seděla jsem tam s obličejem v dlaních....

Terky pohled:
Najednou mi někdo sáhl na záda a řekl. "Jsi v pořádku?" řekl někdo. Podle hlasu jsem poznala ,že je to Vojta. Jen jsem přikývla a pomalu jsem zvedla hlavu a podívala jsem se na něj ubrečenýma očima.
Chvíli jsme si tam povídali, ale ne moc dlouho. Z povzdálí jsem viděla svého otce jak mě hledá. Slzy se mi znovu hnaly ven. Vojta si toho hned všiml a podíval se směrem kam jsem koukala já. "Pojď semnou!" řekl a táhl mě k jejich autu se kterým přijeli.
"Kam mě to táhneš?" zeptala jsem se zmateně. Neřekl nic jen se na mě podíval výrazem jako by řekl " Ty Nevis? To jako vážně?" "Terezo! Okamžitě pojď ke mě!" křičel na mě otec. "S tebou už nikam nepůjdu!" křikla jsem na něj. Šla jsem blíže k Vojtovi, protože šel otec blíže k nám.
"Vojto,já se ho bojím. Doma mě bije." šeptla jsem se slzami v očích.
Vojta mě odstrčil, abych šla do auta.
Zůstal tam před autem stál. Bála jsem se o něj. Bylo poznat ,že z něho má taky trochu strach. Chvíli se tam spolu hádali. Potom Vojta řekl něco otci co ho asi pěkně naštvalo,protože dal Vojtovi pěstí. V tu chvíli jsem chtěla vyvrhnout z auta a běžet za ním, ale nemohla jsem. "Chrisi,odemkni to auto! Musím za Vojtou!" křikla jsem se slzami v očích.
"Nemůžeme tě tam pustit. Co když ti zase ublíží?" řekl Lukáš.
Netrvalo to dlouho a otec odešel. Vojta se pomalu zvedl a šel do auta.
"Tak ty jedeš s námi?" řekl šťastně Vojta. "Nechci vas obtěžovat navíc bude mi teprve 17 nemůžu si chodit kde chci. " řekla jsem smutně. "Jestli s ním už nechceš být řekni nám to. Nějak se to vyřeší." vložil se do toho Chris."To nechci, ale..."

Zase jsem skončila na blbém místě -_- :D mám psát další část? Líbí se vám vůbec příběh?