Vidíš to?
Zvládám to. I bez tebe. Už čekám až přilezeš a budeš prosit. A já udělám to samé. Rozcupuji tvé srdce na milion kusů. Jediné co mě táhne k zemi je skutečnost, že tohle se nikdy nestane. Ty jsi naprosto klidný. Byl jsi vždycky. Užil jsi si. Odhodil si mě jako použitý kapesník. Nechal jsi mě válet se v sračkách a dál jsi si poskakoval po světe s úsměvem na tváři.
Cítíš to?
Už to konečně cítíš?
Jaké to je?
Když tě někdo prudce srazí k zemi a dusí tě. Spaluje každou část tvého těla. Kousek po kousku ho z tebe odlupuje, dokud nezbude nic. Jen pouhá schránka bez života se zlomeným srdcem. Nikdy jsem ti to nepřála, protože mé srdce ti patřilo vždycky. Ale dnes už ne. Už jsem klidná a usměvavá. Když ty se plazíš zpátky.
Už tu pro tebe nejsem a nebudu, abys mě použil a vyhodil. Dnes už ne.
