1.Kapitola

20 0 0
                                    

Padala jsem hodně dlouho myslela jsem na hodně věcí na svoji mamku,brácha,Davida, Mísu a Alexe. Myslela jsem na všechny na kterých mi záleží . Po asi 5 minutách jsem začala myslet na P.k. (Podzemní království ) a najednou jsem stála nohama na zemi . Stála jsem před vládcem Podzemního království vypadal tak na 20 let asi přebral vládu po svém otci ale šťastnej teda nebyl. Díval se na mě probodavím pohledem ani se nezeptal co tu dělám. Jen zavolal stráže a ti mě odvedli do vazby neboli do vězení. No super teď tu budu až do své smrti . Pak najednou přede mě předstoupil sám vládce a začal mluvit

To se neumíš ani uklonit?!?

A jako proč jsem ve vazbě to by vám mohlo stačit vaše veličenstvo nebo snad ne??

Co si to dovoluješ urážet a ještě k tomu samotného vládce!! jen neboj za tudle drzost budeš potrestaná o to se postarám!

Jistě ty vládce

Po té dle konverzaci odešel dost naštvaně no jo taky proč ne. Po asi 20 minutách ke mě přišli strážci s biči trochu mě to vyvedlo ze smíchu. Odemknuli dali mi pouta byla jsem tváří ke zdi a zády k nim jeden z nich mi roztrhl triko. Pak odstoupil byli tam dva takže i dva biče. Napřáhnuli se a začali mě bičovat. (nevím jak jinak to napsat 😁) Byla to strašná bolest asi tak 5 ran a další 2 týdny jich bylo o 5 víc.

O 1 rok později

Už to je rok co tu jsem mám úplně krvavá záda musím být pořád napnutá jinak to bolí jako čert. Nevím co budu dělat musí přece být nějaká cesta ven. Vidím jak ke mě jdou zase stráže s bičem otáčím se k nim zády abych to měla rychle za sebou. Zatím mi stihli dát 5 ran bičem padám k zemi oni jen křičí ať vstávám skoro je nevnímám . Po chvice už neslyším jejich hlas jediný co jsem uslyšela bylo todle

Ach moje dcero co ti to udělal

To jediné jsem slyšela pak už jen tma a ticho.

O 3 dny později

Pomalu se probouzím otevírám oči a trochu jsem se lekla byla jsem v nějakém pokoji jeho barva byla šedivá byli tu všechny živly a schopnosti které ovládám. Ležela jsem v posteli na židli byli připravené šaty. Ale já si je brát nebudu nejsem ten typ který rád nosí šaty. Vstala jsem a šla ke dveřím odevřela jsem je a šla dolů po schodech. Když jsem došla dolů vyděla jsem tam stráž a krále jak tam zadržují nějakého hocha. Všichni se na mě podívají. Najednou si všimnu že ten hoch je Alex byla jsem šťastná že ho vidím. Začala jsem na ně křičet

Pusťte ho!! A to hned!

ta stráž ho tedy pustila rozběhnul se ke mě a objal mě já mu to opětovala. Pořád povídal jak se o mě bál a ty ostatní věci. Všichni na nás zírali jako nevím na co chvíli jsem jen poslouchala Alexe a ty jeho stížnosti. Pak jsem to ale nevydržela to jeho žvanění a políbila💋 jsem ho jemu to jaksi ani nevadilo a tak mi ten polibek opětoval a ano políbila jsem ho před těmi strážci a tím králem.

Ahoj lidi 😉 . Taj co jak se vám zatím líbí první pokračování😊??Trochu jsem změnila řádkování doufám že to nebude vadit 😜. Já myslím že to zatím jde😁. Tak zatím 👋.

Nemocná dívka : UvezněnáKde žijí příběhy. Začni objevovat