103 000 km away

1. Část

První školní den. Na nové škole. Na střední škole. Jsem hrozně nervózní. Bojím se, že mě všichni odsoudí hned první den.
Na základce jsem musela 3x přecházet na jinou školu, protože mě na každé začali šikanovat. Ale to už je za mnou. Doufám.

Budík mně vzbudil v 6:45. Normálně bych mohla vstávat v 7:00, ale jsem nervózní, takže bych se nestihla připravit. Když jsem vylezla z postele tak jsem si rozčesala své rovné hnědé vlasy, které mám po ramena.
Když jsem se dostala na druhý konec našeho domu kde máme koupelnu, tak jsem si vyčistila zuby a nandala kontaktní čočku. Ano, čočku mám jenom na jedno oko. Potom jsem šla zase na druhý konec domu, do svého pokoje kde jsem si oblékla džínové šortky a šedivé tričko s nápisem Mountains & freedom feeling. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné.
Sešla jsem schody a šla směr kuchyně. Tam jsem si vzala mističku, nasypala do ní cereálie a nalila trochu mléka. Když jsem dojedla bylo 7:30.
Byl nejvyšší čas na to abych vyrazila. Obula jsem si své celé černé Conversky, vzala malý baťůžek a šla.

Třída byla už z půlky zaplněná, ale když jsem uviděla místo úplně v poslední lavici tak jsem tam zamířila, že si snad ani nikdo nevšiml, že tam jsem.  Mezi pěti minutama přišlo ještě asi 7 lidí. A jeden z nich se sedl vedle mě. A byl to kluk. Né, že bych z kluků měla hrůzu ale tenhle byl mega hezkej.
Po chvíli začala dělat učitelka docházku a takže nás začala vyvolávat.
"Tomas Blank" - přihlásil se kluk na druhé straně třídy.
"Elizabeth Greenová" - přihlásila se holčina přede mnou.
Učitelka vyvolávala další lidi než přišla řada na mně.
"Mackenzie Smithová" - přihlásila jsem se. Jo a jinak, jsem Mac. Prostě Mac. Hned po mě vyvolala toho krásného kluka s blonďatými vlasy a hnědými oči.
"Lukas Taylor" - přihlásil se.
Když už všechny vyvolala tak nám rozdala papíry, na kterých byli všechny potřebné informace.
Když jsme odcházeli tak mě někdo chytl za ruku. Otočila jsem se.
L: " Promiň, já, jen jsem se tě chtěl zeptat jestli nemáš čas. Před týdnem jsme se sem přistěhovali a já to tu moc neznám a nevyznám se tu."
M: " Jo, jasně, proč ne. Odkud jsi se přistěhoval?"
L: " Z Londýna."
M: " Týjo. Tam jsem vždycky chtěla. A né zůstat v týhle díře - Praze."
L: "Náhodu to co jsem zatim viděl mě docela ohromilo. A za dnešek mě už ohromilo spousta věcí."
M: " Dobře, tak snad nezměníš názor."
L: " Já myslím, že ne.

Tyjo. To myslel jakože mu je se mnou dobře?! Když jsme teprve vyšli ze školy. A že bych se mu líbila zrovna já? To né. To by bylo divný.

L: " A kam půjdeme?"
M: " Nech se překvapit."