103 000 km away

2. Část

L: " A kam půjdeme?"
M: " Nech se překvapit."

Lucas view

Když jsme vyšli ze školy, tak jsme zamířili k metru. Snažil jsem se abych vypadal zmateně a nevěděl kam vlastně jdeme.
Popravdě, znám to tu moc dobře. Opravdu jsme se sem teď přistěhovali, ale je od tuď mamka a žijí tu všichni z její strany, takže jsme sem jezdili za babičkou a tak.
Ale táta je z Anglie. A měl tam dobrou práci tak jsme zůstali tam. A navíc on moc dobře česky neumí a mamka anglicky umí dobře, takže si tam práci našla.
Ale proč jsem jí řekl, že to tu neznám? No, protože mě zaujala hned na první pohled a chci se sní seznámit. A navíc tu nikoho neznám. Jenom teda ze školy, jinak tu mam kámoše.

L: " Už mi řekneš kam jdeme? "
M: " Hmm, ještě ne."
Ušklíbla se na mě.

Mac view
Nastoupili jsme do metra a vydali se směr centrum.
L: " Vlastně o tobě skoro vůbec nic nevím... Co třeba ráda děláš?"
M: " No mám ráda atletiku celkově, nejvíc teda běhání a pak taky hraju trochu tenis. Co ty?"
L: " Já mám rád běhání, a tak sporty celkově no. A taky hraju na kytaru."

Poté jsem mu ukazovala centrum a všechny jeho krásy, jestli se tomu teda, tak dá říkat.
Jelikož bylo září, tak bylo krásné slunečné počasí a já ho vzala na Náplavku kam se prostě musel jít podívat když to tu nezná.
* procházíme se po Náplavce *

L: " Je to tu nádherné."
M: " Jako neni to uplně nejhorší no."
L: "Jak to myslíš?"
M: " Víš, já bych z Prahy nejradši vypadla. Nejradši do Londýna nebo ještě líp někam do USA."
L: " Aha, tak snad se ti to jednou podaří..."
M: " To doufám."

Lucas view
Aha. Chce od tud co nejdřív vypadnout. Sice nám je "teprve" 16, ale nikdy nevím co se může stát. Asi bych měl začít jednat rychle, abych byl důvod proč tady má zůstat.
Ale abych nakonec neodjel já, protože rodiče to mají s prací pořád nejisté...