Čus, aby jsem se Vám představila.. Jmenuji se Mal, je mi čtrnáct let a dnes mám narozeniny. Tohle je můj deník. Nejsem taková, že bych si dělala deníček o klucích, jací jsou boží nebo naopak blbý. Uvědomila jsem si, že si chci zaznamenávat můj život a tak jsem si založila tento deník. Momentálně prší, je bouřka, kterou miluju, a mám na sobě tmavě zelenou mikinu, černé legíny, černé tričko a culík. Nenávidim rozpuštěné vlasy, jelikož mi padají do očí, nebo do pusy a neni to zrovna dvakrát příjemný.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dnes jsem dostala mého nového iPhona. Aby jste si o mě nemysleli, že jsem rozmazlená, tak Vás uvedu na pravou míru, na ten mobil jsem si u strýce vydělala na půl sama a navíc je to jedinný dárek od rodičů k narozeninám. Strýc mi nabídl, že mohu pracovat s koňmi, budu jim dávat jídlo, no, prostě se o ně starat a pak za odměnu mohu jezdit na jakémkoliv koni. A také mi měsíčně dával 5,000 čistého. Což je docela dobré ne? On je totiž multimilionář, tak si to může dovolit. Jinak jezdím na -skejtu-, miluju černou barvu, nemám kluka #anizadnehonechci, škola mi de,.. Jsem velmi odlišná, než ostatní a hlavně nemám dobrý vztah s matkou a se setrou, které je dvacet let. Oni dvě mě totálně nenávidí, jedině táta při mě stojí. Máma mi na můj mobil přispěla dva táci, já patnáct a zbytek dopatil taťka. Je fakt, že on si to také může dovolit. Se strýcem vyhráli v jeden den v loterii a v sazce. Takže taťka je také multimilonář. Má luxusní dům, zahradu jak kráva, bazén velký jak nevím co a má vedle baráku pronajaté pole, kde má strýc své koně, takže mám práci a zároveň zábavu hned vedle baráku. Což mi připomělo, že musím jít do stáje. Momentálně jsem u taťky, ale hned po škole půjdu domu, do hnusného, zastaralého paneláku. Když jsem z mého pokoje sešla schody dolu do obýváku, pozdravila jsem taťku, který seděl na gauči a dala jsem mu pusu na tvář. On se otočil a řekl: ,,Dobré ráno, broučku, narozeniny oslavíme, až tu zase budeš, vždyť to znáš. A ten iPhon, za ten neděkuj, vydělala sis na něj sama. Koně jsou nakrmený, udělej si svačinu a padej do školy."
,,Ehm, jo, fajn. Hele tati," sedla jsem si vedle něho: ,,mohla bych u Tebe být až do středy? Ve středu ráno bych od tud vypadla, fakt."
,,Víš, že na mě nezáleží. Záleží na Tvé matce. A ta to nedovolí."
,,Kdybych u Tebe zůstala a nepřišla domu, tak jo."
,,Hele, prostě jdi domu. Příjdeš sem zase o víkendu, to uteče jako voda."
,,Jo, jasně. A co koně? Když strýc je v tom Holansku a Ty budeš v práci."
,,Ježiši, ajo, hm. Řeknu Sáře, ta s koňma umí."
,,Ale tati! Neotravuj Sáru, víš, že ona taky musí chodit do práce!"
,,Ale ona si vzala dovolenou. Prostě po škole už půjdeš domu."
,,Hm, už je půl, čus."
Vzala jsem si od taťky třicet korun a šla jsem nahoru do pokoje. Vzala jsem si kabelku [Kabelku do školy, takovou velkou, -PUMA-] a šla jsem do krámu. Pršelo jak z konve, neskutečný. Přijel za mnou kámoš John, řekl, že mě odveze do školy. Je mu šestnáct, má řidičák už od patnácti a tak mě skoro každé ráno vozí do školy. Má Bentley [značka auta], obešla jsem jeho fáro, nasedla na místo spolujezdce a řekla jsem: ,,Ahoj Johny."
,,Ahoj kočko."
,,Prosim Tě, do krámu."
,,Jaja, pro Tebe vše."
Přijeli jsme před Tesco, vysedla jsem z auta a běžela k pečivu. Vzala jsem si do pytlíku dvě sýrové bulky a běžela k pokladně. Ze šesti pokladen byly otevřeny jen dvě a ještě ke všemu u obou byla fronta. Čekala jsem v té menší frontě, až na mě přišla řada. Prodavačka vypadala zcela mile, ale potom se chovala jako totálně vypatlaná kráva.
,,Všechno?" řekla ironicky.
,,Jo?"
,,Fajn, bude to dvacet korun."
,,Je, vy máte pití Aloe ve slevě za deset kaček? Hoďte mi ji k tomu."
,,To sis nemohla vzpomenout dřív? Hm. Najivko."
,,Prosim? Nevim, kdo je naivní."
,,Dáš mi těch třicet korun? Princezno?"
,,Takže za prvé, pro Tebe jsem dívka či slečna a za druhé, znechutila jsi mi svačinu."
Dala jsem jí těch podělanejch třicet korun a vydala se směrem k autu.
- Ve škole
Měli jsme hodinu fyziky a mě se udělalo špatně. Nevěděla jsem, z čeho to mám. Měla jsem bolesti břicha, bolesti hlavy a také mi bylo na zvracení. Běžela jsem na záchod, prkýnko jsem dala dolu, sedla si na záchod a čekala, až mi bude líp, ale bylo mi hůř a hůř. Zavřela jsem oči a zhluboka jsem dýchala. Oči jsem pomalu otvírala, když v tom jsem nebyla na záchodě, ale seděla jsem v lavici, měla jsem na sobě odpornou fialovou mikinu, vlasy jsem měla bloňďaté a krátké, místo legín jsem měla kraťasy a byla jsem tlustá jak vepř (Nechci nikoho urazit, berte to jako z jejího pohledu:)..) Šla jsem na záchod, koukla jsem se do zrcadla a viděla jsem mou spolužačku Terezu. Co to do prdele je? Proč nejsem Mal? Zdá se mi to?
