Ráno jsem se probudila v náručí Sama. Nechtělo se mi řešit, co, jak a proč. Problém nastal, až jsem se podívala na hodiny.
,, Same! Rychle! Jinak příjdem pozdě."
,, Měla by ses převlíct. Pojedeš se mnou autem."
,, Dobře."
,, Jsem zvědavý, jak to vysvětlíme."
,, Co vysvětlíme?"
,, Všechno."
A odešel. Rychle jsem se přeslekla a doufala, že se nedívá.
...
,, Myslel jsem, že ti to bude trvat dlouho."
,, Sorry, ale já nejsem zrovna nenosím tunu make-up."
,, Ty nepoužíváš make-up?"
,, To je to tak divný?"
,, Ty snad žiješ v jiné dimenzi."
,, To asi nebude daleko od pravdy."
Vyjeli jsme a těsně jsme to stihli včas. Přesně jsem si sedla a začalo zvonit.
