Je to přesně rok co jsme se s Katherin přestěhovali do úkrytu, teď vstáváme, teda spíš Katherine já si užívám posledních sekund v mé posteli.
,,Vstávej už sakra, dnes máme snídani posunutou o půl hodiny, na nástupu ám řeknou proč''
,,Však už jdu, klid''
Vyčistila jsem si zuby, navlékla jsem si uniformu a stáhla vlasy do culíku. Vyšli jsme z pokoje a mířili jsme k výtahu, cestou jsme potkali Elis, byla opklopená svými ''kamarádkami'' a když nás viděla něco jim špitla do ucha''
Abych vás přivedla do děje Elis je sestřenka mé nejlepší kamarádky, Katherine. Elis je 16 takže nemá ponětí o tom jaké je být v ohrožení a proto se tak i chová, myslí si že je vše lehké.
Po snídani byl nástup.
,,Snídaně byla posunuta o půl hodiny protože půjdete pomoc zraněným se dostat do úkrytu. V 20:30 odjíždíte do San Francisca, výcvik dnes nebude, musíte si odpočinout, mějte se hezky a hlavně opatrně, nashle'' dořekl generál a lidé se začali rozcházet.
,,Jdu spát" řekla jsem Katherine.
,,Jojo zachvilku za tebou přijdu"
Přišla jsem do pokojem a zachumlala se do deky, bála jsem se, bála jsem se, že přijdu o Katherine. Po chvilce jsem usla a to bylo jedině dobře.
Ahoooj já jsem Claudi, píšeme tu dvě, já píšu z pohledu Claris(logicky) a Káťa z pohledu Katherine. Mějte se. Cuss.
