Obvykle, když se ptám lidí na otázku ''proč se asi lidé bojí tmy?'' odpověď je většinou stejná, nikdo nevystupuje z davu jiným názorem, odpovídají ''nevíme, co v ní je. ''
Ale copak u světla je tomu jinak?
Vy všichni víte, co světlo obsahuje?
Teď nemyslím věci viděné každý den jako naši postel, jídlo, knihy. Myslím přesný opak.
Jako pocity, výrazy ve tvářích jiných lidí, které mluví za vše. Není tohle všechno děsivé samo o sobě? Tma tomu nemůže ani z daleka konkurovat.
Temnota, šero v minulosti symbolizovalo zlo.
Ale co k tomu tehdejší lidi vedlo?
Zlo přeci nepřichází jen ze tmy, protože i světlo je plné nehezkých skutečností a věcí.
O tomhle všem máme přehnaně zkreslené představy.
Lidé v knihách popoháněni nějákou zlou silou, jsou většinou popisováni jako bledé bytosti v tmavém a dlouhém plášti, s kloboukem zakrývajícím jejich obličej, nebo žena v černých šatech.
Ale co když je skutečnou temnotou obklopována ta dívka s blonďatými vlasy a duhovém tričku usmívající se z lavičky naproti vám?
A pointa? Ani světlo nikdy není takové, jaké se zdá být.
Ale copak se ve tmě skutečně bojíme nic nevidění?
Nebo jen samy sebe. Je snad tma odrazem naší povahy? Ukrývá naše skutečné já?
Co když skutečné nebezpečí ve světle vězí?
---------------------
Nad touhle věcí přemýšlím už hodně dlouho.
Ptala jsem se neznámých lidí, na právě zmiňovanou otázku ze strachu ze tmy. Jen málo z nich se rozepsalo a dalo mi nějáký svůj důvod.
