Ahoj, jmenuju se Sarah, je mi sedmnáct a jsem z Kalifornie. Ne, že by se mi tu nějak líbilo. Nechci se litovat, protože nesnáším sebelítost, ale nemám to lehké. Ve škole mě šikanují, rodiče mě nemají rádi a zemřela mi sestra. Nesnáším svůj život. Snažím se myslet pozitivně, ale když každý den strávíte 24 hodin v depresi, není to tak lehké. Ve svém životě celkem tápu. Mám špatné známky. Nemám kamarády. Hodně času trávím nad knihou nebo se svojí nejlepší přítelkyní - žiletkou. Miluji ten pocit, když cítím, jak se mi pomalu prořezává do těla. Když to nestačí, přitlačím. Poté mi z rány začne téct krev. Cítím, jak proud krve sílí, když čím dál více tlačím. Jen tak se cítím šťastná. Jen díky ní jsem schopná existovat. Jen díky ní žiju... A možná jen díky ní i zemřu.
Snad se první část líbila, vim, je to hodně depresivní, ale na tohle téma mě prostě baví psát, nevim proč :D
ČTEŠ
Až na dno
Teen FictionUž nikdy nebudu normální. Nevím, co se to se mnou děje, měla bych se léčit? Chci pryč. Chci umřít. Chci odejít. Odejdu...
