1. 9. 2000

1 1 1

od artopq

od artopq

Dnešní den si určitě neužiju, jako každý 1. září.
Všichni blbci jistě ví, že dnes začíná škola. Já ještě k tomu jdu na osmiletej Gympl. Na minulý škole to byla hrůza. Všichni se mi za všechno posmívali. Za můj vzhled, za to jak se učím a tak... Učím se tak na čtyřky, ale na Gympl mě vzali, protože potřebovali hodně děcek a já jsem sice udělala přijímačky celý špatně a byla poslední, ale i přesto mě tam vzali. Z jedné strany si říkám, že je super že mám přijímačky za sebou a nemusím je dělat v devítce, ale z té druhé strany si říkám, že je hrozný bejt na gymplu, protože tam nikoho nebudu znát a bude tam víc děcek, co se mi budou moct posmívat. Prej tam bude i nějaká holka na vozíčku, ale asi si jí nebudu všímat, protože tihle lidi bejvaj podivíni.

,,Snad tam na někoho udělám dojem," řekla jsem si před cestou do školy. Rozhlídla jsem se a ze dveří našich sousedů vyjela holka na vozíčku. Prej se k nám přistěhovali nějací lidi z Kalifornie, ale doufala jsem že to nebude ta holka z gymplu. Měla na nose velké brýle a hnědé vlasy tak po ramena. Říkala jsem, že tihle lidi jsou podivíni...
Přišla za mnou a pozdravila. Vím, že to ahoj bylo na mě, ale já jsem dělala, že nikoho nevidím a o nikom nevím. Přešla jsem přes přechod a zamířila ke škole. Nevím proč, ale přišlo mi, jako by za mnou jelo kolo. Ohlídla jsem se a zas uviděla tu holku na vozíčku. Říkala jsem si, že asi chodí na školu někde poblíž toho gymplu, protože na ke gymplu vede jenom tahle cesta. Šla jsem dál a nevšímala si jí. Ale po té štěrkové cestě už to nebylo možný, protože dělala tím vozíčkem hroznej hluk. Zastavila jsem se a podívala se na ní. ,,Nemohla bys mi pomoct?" zeptala se ,,A s čím jako?" odsekla jsem ,,No s vozíčkem." ,,Nemám čas, jdu do školy a spěchám!" ,,Já jdu taky do školy." ,,Já chodím na jinou školu." ,,A proč jdeš ke gymplu, když chodíš na jinou školu?" teprve teď mi to došlo.

,,Ok, ale jen ke škole."

,,Děkuju," odpověděla mi.

Chvíli jsem šla a před sebou táhla vozíček, ale u školy jsem zastavila. ,,Tady ti to snad stačí ne?" vyprskla jsem na ni. ,,Ano a ještě jednou ti děkuju." ,,Tak nazdar." byla jsem na odchodu, ale pak jsem od ní něco zaslechla. ,,A mimochodem, jak se vůbec jmenuješ?" ,,Proč tě to zajímá?" ,,Protože to chci vědět, třeba z nás na gymplu budou dobré kamarádky." ,,Ne to fakt nebudou a už jsem říkala nazd..." nenechala mě doříct větu. ,,Tvoje jméno?" ,,Bože můj, jsem Alexandra!"

,,Budu ti říkat Alex."

,,Ne nebudeš, jmenuju se Alexandra!"

,,Ale mě se líbí Alex."

,,Ale mě ne!"

,,Marylin."

,,Jaká Marylin?!"

,,Tak se jmenuju, říkej mi Mary."

,,Nejmenuješ se Mary, ale Marylin a tak ti budu říkat Marylin ok?!"

,,Ale mě se líbí..."

,,Ahoj MARYLIN." otočila jsem se k ní zády a odešla pryč.

Do třídy jsem přišla jako poslední. Ve všech lavicích seděli po dvou a všude taky bylo obsazeno. Chvíli jsem mlčky stála a pak jsem uviděla jedno jediné prázdné místo. Šla jsem k němu a věřte mi, že jít celou velkou třídou, ozývají se jen vaše kroky a všichni se na vás koukají, není to zrovna super pocit. To volné místo bylo vedle Marylin. Stála jsem beze slov vedle lavice a zoufale se rozhlížela po třídě, jestli někde nezbylo ještě jedno volné místo. ,,SEDNI SI UŽ!!!" ozvalo se třídou. Celkem jsem se lekla. Vykřikla to jedna blondýna ze zadní lavice.
,,Tady je volno." řekla Marylin.
Do třídy vešla učitelka a mě nezbylo nic jiného, než si přisednout.