Psychopatic Boy

KAPITOLA 1

Když se vzbudím tak mi na stole vibruje mobil. Jestli se to nebude týkat nějaké pracovní nabídky tak je ta osoba na místě mrtvá. Když se konečně doplazím ke stolu a podíváme se na mobil tak vidím neznámé číslo. Zvedl jsem to a přiložil si tu zázračnou krabičku k uchu. " Ano!!? " zamručel jsem do telefonu otráveně. " Haló, u telefonu Bryan Bene...?" zeptal se ten blb co mě vzbudil, ale nedořekl to protože jde ho předběhl. "Ano, co chcete!?!?!" řeknu už vytočeně, protože jsem se zase nevyspal. " Chtěl bych si vás najmout, abyste zabil jednu dívku, podrobnosti bych vám poslal textovou zprávou." řekl poměrně naléhavě. " Dobře a kolik za to?? " teď už jsem nezněl naštvaně spíš zvědavě. " Něco okolo 18-ti táců o ceně by se dalo ještě diskutovat a volbu smrti bych nechal na vás!! " řekl a zněl hodně zadýchaně. " Dobře, podrobnosti zprávou !?" řekl jsem a v hlavě si to všechno začal plánovat. " Ano, už musím končit nashle!!!" řekl a okamžitě zavěsil.

Ten chlap se mi líbí zbytečně nevykecává... a nebo před někým utíkal. Šel jsem si zase na chvíli lehnout, ale mobil jsem si vzal sebou. O pár minut později mi přišla zpráva. Stálo v ní :
Jméno: Savannah Jennings
Věk: 17 let
Výška: 158 cm
Váha: 41 kg
Barva vlasů: blond

Její otec mě a nějakým dalším chlapům dluží pěknej balík, ale problém je.. nechce je vracet. A pořád říká ať ho klidně zabijem, že prý nemá co ztratit od té doby co mu zemřela žena, ale to ještě neví že víme o jeho dceři. Bydlí v Brooklynu. Často chodí do místní kavárny kde někdy pracuje. Napište až bude práce hotová, času máte tolik kolik potřebujete.

Hm to mi stačí. Ale stejně si musím zbalit věci, protože to nebude na chvíli. Zabalil jsem si hygienu nějaký to oblečení a to nejdůležitější prachy bez těch nikam nejdu. Když jsem byl zbalemý tak jsem zkontroloval zabezpečení, kamery který můžu sledovat na mobilu i na notebooku a nakonec si změnil heslo na ji kompu. Došel jsem ke dveřím a ještě se rozhlednu po domě a pak si vzpomenu na zbraně ve sklepě. Naštěstí jedu autem, nemusím řešit jestli na letišti přijdu nebo ne i když mám na letišti dost přátel, kterým jsem zachránil prdel. Ale i tak volím běží bezpečnou cestu autem. Když si odnesu věci do auta, tak zaběhnu do sklepa pro svoje nářadí. Jak mile nasednu do auta podívám se na dům. " Sbohem sladký domove. " řeknu ironicky a vyjedu na cestu, protože cesta bude dlouhá.