Dívej se

seventeenth

Přestala zírat na skálu, vlastně přestala koukat úplně.
I přes otevřené oči byla uzavřena uvnitř svého těla a nemohla ven.
Z vlasů si vykouzlila jeden nepovedený drdol a pomalým krokem mířila znovu k West stones.
Bylo jí jedno, jestli je sama, nebo ne.
Všechno jí bylo v tu chvíli jedno.
Z brašny, kterou měla nedbale zavěšenou na skleslém rameni vytáhla fotoaparát a jediným cvaknutím spouště navždy zvěčnila podobu divoké skály se západem slunce v zádech.
Ona a focení.
Po pokoji tisíce černobílých snímků. Jeden teď mačkala v ruce.
Nikdy se nemohla rozhodnout, jestli chce fotky barevné, nebo ne, nakonec se však rozhodla,že barvy nechá jen ve své hlavě. Tam totiž snad nikdy nevyblednou.

Okolo okna měla fotky přírody.
Vždycky když se dívala ven, představovala si , že jeden z těch výhledů na zdi se rozprostírá přímo za jejím oknem.

A pak měla jednu stěnu nad postelí věnovanou všem svým přátelům a Nickovi.
Všude byli spolu. Tenkrát jo.
Když zrovna necestoval, nebo nelezl po skalách, brával ji s partou jeho horolezeckých kamarádů do kaváren, kde plánovaly výšky, další šplhání. A ona si vždycky dala ledový čaj, protože z kávy kterou měli všichni okolo se jí dělalo špatně.
Pečlivě poslouchala s jakou láskou mluvil o každé skále, to byl možná důvod, proč nikdy neměl holku.
Byl zamilovaný do skal.
Navždy jim odevzdal své veliké srdce.
Poslal ho navždycky tam vysoko.
A jeden útržek věnoval své malé sestřičce. Aby nikdy, až nebude s ní a bude tam nahoře nezapoměla,že je její velkej brácha všude s ní.
Vlastně to nebylo tak docela žívé bijící srdce. Jen pouhopouhá metafora v podobě kamene, který měl srdcovitý tvar. A když jí ho dával, mamka řekla "jednou na té skále zestárneš a my už tě tady na zemi neuvidíme."A on nezestárnul. Skály ho zabily.

"Genevieve!" Vyrušil ji zvláštně povědomý hlas. Jeho tón zněl pobaveně ale ona se neotočila.
"Tak počkej přece!"
Než stačila zrychlit, slyšela za sebou přerývavý dech a lehké kroky.
"Furt semnou nemluvíš?"
Najednou si ten hlas spojila se Skalním mužem.

"Odkud znáš moje jméno? Nevzpomínám si, že bysme spolu mluvili."

"Pořád sis nevzpoměla? Nepamatuješ si mě?"
Nepatrně zavrtěla hlavou a snažila se ukrýt Nickovu fotku hluboko do svých kapes. Fotoaparát si zavěsila okolo krku a dělala jakoby ho už nevnímala.

"Isaac." Představil se.
Místo toho, aby si vzpomněla , byla ještě zmatenější, protože se jí to jméno moc líbilo a nevěděla o tom, že by někoho takového znala.

"Tenkrát si nám vyměnila sendviče za kameny."

"Hele Skalní muži, nejspíš si mě prostě pleteš, je víc holek který se jmenujou Genevieve, a teď mě prosím přestaň sledovat a jdi si po svých."

Pravdou bylo, že si vzpoměla, skutečně byla ta malá holka, kterou štvalo, že jí kradou bráchu a tak jim dělala samé naschvály.

"Ty ohnivý vlasy bych poznal všude." Řekl prostě.

Ona si dřív taky myslela, že by ty jeho oceánový oči poznala všude, bohužel.

-----

Všem vám přeju hrozně pěknej pátek 🌸🌸