"Co to byly za nápady, mne přihlašovat na sportovní školu?!" uraženě si Sabina broukala na prvního září. Štvalo jí, že teď, když přestoupila po šesté třídě do školy se sportovním zaměřením, přičemž se ocitla mezi úplně jinýma holkama v úplně jiné třídě jí to přinese spoustu nevýhod. Třeba, že kvůlu každodennímu tělocviku bude ošizena o hodiny na víc svých oblíbených předmětů: angličtiny a němčiny. Nebi taky to,že každé odpoledne, které doposud trávila v kroužcích nebo bezstarostným setkáváním se s kamarádkami a válením se s iphonem v ruce po pohodlném gauči bude muset proměnit na pobíhání po retro atletickém stadionu. Ano, všechno zábavné je nucena vypustit.
Dostala i novou třídní. Rozenou tělocvikářku. Jmenovala se Statná. Ivana Statná. To opravdu byla, nemluvě o tom, jak byla hlasitá. Známkovala sice docela přísně - pořád někoho musela okřikovat, ale bylo vidět, že ji profese baví.
Však naskytla se i jedna jedinná pozitivní stránka v Sabinině temném smýšlení. Byla tu i jedna holka, kterou dobře znala. Seděla se Sabinou v lavici a jmenovala se Bára. Barča byla na základní škole jednou z jejich nejlepších kamarádek. Měla husté, hnědé vlasy a z pobledlé tváře a otráveně zírajicích čokoládových očí bylo na PRVNÍ pohled znát, že jí nová třída taky nedělá dvakrát dobře.
Konečně zazvonilo na konec nudné prvnì hodiny plné přednášek Statné o tom, jaké mají všichni štěstí, že se ocitli zrovna tady a jak je sporr důležitý. Holky se při tomto přednesu jen jen netrpělivě dívaly na hodinky a nervózně poposedávay. Konce se naštěstí dočkaly.
Nastala krátká desetiminutová přestávka. O přestávce se nikdi s nikým moc nebavil. Z celé třídy plné holek spolu rozmlouvaly jen dvě dvojice: Dabina s Bárou a ještě nějaké dvě holy. Seděly spolu v lavici pred kamarádkami a vypadaly docela sympaticky. Baru opět přemohla její věčná touha se pořád s někým seznamovat. Opatrně jedné z holek zaťukala na rameno a zeptala se: "Jak se jmenuješ?" Dívka sklopila modré oči a a tiše ge sebe vypustila: " Hm, Pavla" Strašně se styděla a proto se nemohla ani na slovo. Vysoká rezavá holka, která seděla vedle Pavly skoro vykřikla, že Pavla je její kamarádka ze školky. Představila v zápětí i sama sebe. Zjistilo se,že se jmenuje Valérie a chodila před tím na sportovní školu v Praze. Jenomže se přestěhivali , takže přestoupila sem. Jelikož byla strašně ukecaná, holky co seděly v lavici za nì už i věděly, že je z basketbalové třídy.
Nikdo s kamarádek nechápal, jak se mohou s kamarádit takováti dvě rozdílná stvoření: Pavla, černovlasá brejlatá intelektuálka, která by nejraději strávila celý den vysedáváním nad fyzikou a Valérie, rezavá, výřečná, občas oražená milovnice močových her a nepřítel přírodních věd.
Zkrátak učiněná záhada. Však do konve dne se s této čtveřice staly dokonalé, navzájem si věrné kamarádky. Prostě si ty čtyři padly do oka. Jinak by se to říct nedalo.
Konec týdne nebyl pro Sabinu ani nikiho jinéhi už tak hroný. Sportovní 7.D se se za tím společně seznámila a ukázalo se, že každý učitel nemusí být nadšenec do atletiky stejně jako statná.
Byli tu ale i jiní divní učitelé, třeba jako Hvozdíková, blázen do zdravé výživy, ovoce do škol. Pořád hlásala, jak technika ničí mládež a věty tohoto typu.
Však každopádně byli všichni zvědaví, jak se jejich " povedená třída bude vyvíjet a jak se vyvrbí.
'------------------------------------------------------------
Tak, tohle je začátek mé nové knihy! LÍBÍ? Jestli ano, nebo ne, to se moc ráda dozvín z Vašich komentářů! Pište mi!
