Vlna nadšenía a vzrušených výkřiků, kterou Skůlfruťáci očekávali, však nepřicházela. Třídou vládlo ticho, jen pár lidí si něco nevzrušeně zašeptalo. Skůlfruťák, tem ten ci měl to štěstí a nemusek vláčet promítačku tedy řekl:,, Nemáte z toho radost?! Tak to nevadí, jakmile je uvidíte určitě změníte názor." V zápětí svému nosiči cosi pošeptal do ucha. On jenom souhlasně kývl a položil na stůl přístroj.
Mezitím než se starý krám zprovoznil přiskočila černovláska a ochotně rozdávala letáky. Po pěti mimutách zmatků v upovídané třídě si stoupla ona slavná zrojice před tabuli a slavnostně pronesla:,, Uvidíte fotografie, které Vás 100% přinutí náš povinný tábor s radostí navštívit. " Jedním rázným pohybem stáhla žena voskově zabarvené plátno na nějž se hnedle objevil nápis: Pastiny 2015 aneb vzpomínky z vysněného místa.
Holky očekávaly, že se na bílé ploše objeví snímky prostých dřevěných chatek, provizorně postavených příbytku na rozbahněné zemi. Ne. Nic takového se neobjevilo. V cukuletu ude probleskla fotka jakéhosi luxusního hotelu na kopci. V údolí pod tímto pahorkem tkvěk zcela nový atletický stadion. Na dalším obrázku se nacházelo velké rozlehlé jezero s blištivě průzračnou vodou jako v moři. Jeden by byl řek, kdyby to nebyla realita (což všichni doufali, že rohle místo je skutečné) by si kdekdo myslel, že je to z foto shopu. V pozadí se tyčil onem luxusní hotel.
,, A to je naše jezírko'' rčel vemlouvavě Skůlfruťák. Teď následoval třetí snímek, pravděpodobně poslední. Byla ti skupinka holek, asi v Sabinině věku, stojící na prosluňené travnaté pláni. Čišela z nich radost, uchvácenost tou neskonalou nádherou. Držely se za ramena a blaženýma očima hleděly někam do neznáma.
Počkat! !! Něco tu nehrálo...Ani jedna osoba z hloučku svým fyzickým vzhledem nevypadala, jakoby prožila dobu v této úžasné destinaci. Všichni vypadali unaveně, měli kruhy pod očima - všechny byly podvýživené.
Tuhle drobnou chybku ake celá čtveřice hodila za hlavu, prostě ji opomínala. Po hodině se Skůlfruťáky vše nasvědčovalo tomu, že se celá třída nadchla a jediné, co si doopravdy a marnivě přála, byl pobyt v Pastinách.
O přestávce se holky okamžitě seběhly do rohu a začaly rozmlouvat o tom, jaký bude nadcházející týden v Pastinách skvělý. ,, Budeme mít chatku spolu!''ječela Valérie. ,, Jóóó, Já se TAK těším!'' povykovala Bára se Sabinou. Pavla se ale na rozdíl od ostatních tvářila zachmuřeně a ustaraně, což konkrétně u nì nevěstilo nic dobrého. ,, Co se ti stalo?'' ptala se Sabina. Pavla se chvíli odmlčela a poté moment zírala do hnědé školní podlahy a potom se strachem v hlase řekla:,, Mne to nějak nesedí. Zdá se mi to až moc nějaké krásné, jako past, do které nás chtějí nalákat Skůlfruťáci. Viděly jste tu poslední fotku, ne? Vždyť ty holky vypadaly, jakoby už dlouho trpěly hladem a nemohly se ani pořádně vyspat.'' Nikdo ve společnosti ale na její protinázor nedal. Bára například mínila, že strastiplý zevnějšek děvčat na obrázku byl způsoben jen silným slunečním svitem, jenž dopadalo na krajinu a tím pádem částečně zaslepovalo objektiv fotoaparátu.
Do konce přestávky vládl třídou povyk a vzrušení, za příčinou toho, že UŽ ZA DESET DNÍ SE ODJÍŽDÍ NA TAJUPLNÝ TÁBOR!
-----------------------------------------------------------
Tak. A to byla další kapitola. Jak se Vám líbila? To se nedozvím z ničeho jiného než z Počtu hvězd a Vašich komentářů!
