Sázka

I. Krutost nad krutostí

V Drážďanech, v hlavním městě Sasko-Wittenberského vévodství, kde Černá smrt číhala, kde hlad, po třicetileté válce byl přítomen, bylo sychravé počasí, foukal nepříjemně chladný vítr. Dav na náměstí zuřil. V uličce hanby přicházela odsouzená žena, ve špinavých, modrých šatech, ještě v těch, které měla na sobě v době zatčení, byly od zaschlé krve. Měla rozpuštěné rozcuchané vlasy, s jejími havraními vlasy si pohrával vítr, který profukoval z uliček města, žena byla pohledná, nyní vypadala jako půvabná žebračka. Proč však je trestanec? Žena z dobře situované rodiny, žena mnoha tváří, měla však své démony a trest, který si vysloužila, byl vůči ní nespravedlivý, i když záleželo na úhlu pohledu, co se týká dnešního člověka, v minulosti, byl pohled na vinu či nevinu složitý. Tato žena zabila svého manžela a právě smrt jejího muže, pod jejíma rukama, byl ten největší hřích. Nikdo však z přítomných netušil, že to bylo její správné rozhodnutí. Sama si nepřipouštěla vinu, zachránila si svůj život. Její manžel byl tyranem, rád holdoval alkoholu a ti nejbližší lidé z okolí manželského páru, byli svědky jeho nepříčetného, agresivního chování, podváděl ji se svými služkami, takové pojmenování si snad, ani nezasloužily. Manžel odsouzené rád ukazoval svůj život bohatého obchodníka, kterému obchody jenom kvetly, i přesto v jaké situaci byli. Poptávka po službách se snížila a tím i nabídka. Zesnulý muž, oběť, jak chcete dotyčného nazvat, měl vlivné přátelé kolem sebe, on i jemu podobní měli určitý dar, přežít, i přes těžké časy, které válka přinesla, avšak svůj život měl prázdný, byl v podstatě zakomplexovaným mužem a jediným problémem byla pro něj půvabná žena, kterou si vzal před čtyřmi lety, coby šestnáctiletou dívku. První dítě, dcera jim zemřela týden po porodu, po roce mu porodila syna a postupem času se měnil jeho charakter, ona mu začala vyčítat jeho chování. V hloubi duše věděl, že to co dělá, není správné, vlastně i díky své ženě byl bohatý, díky sňatku s ní získal věno, které nebylo rozhodně malé. Také měl na paměti, že jistě ona bude dědit polovinu majetku své rodiny. Jak se říká, s jídlem roste chuť a tohle byl zrovna případ zesnulého muže. Vidina jejího majetku, její krása, která prezentovala ho i jeho obchod a koneckonců byla možná i důvodem uzavření obchodů, které byly pro jeho byznys důležité a vynesly mu pěkný balík, byly to, co ho přesvědčovalo, kdykoliv ji napadl, aby ji nezabil. Jenže netušil, že zrovna jeho napadení, to poslední, bude pro něho osudové. Jeho žena věděla o jeho častých nevěrách a také se dozvěděla o tom, jak lační po majetku jejího otce. To jí rozzuřilo a vedlo k jejich poslední hádce. "Nemáš právo a mít ho ani nebudeš!" řvala po něm. On jí vzal ostře za loket a přitáhl si jí blíž, cítila jeho teplý dech. "Zapomněla si, že jsi má manželka. A navíc já jsem již tak bohatý, že majetek tvého otce by byl jenom příjemný bonus." Lhal ji do očí, tohle by ho potěšilo. Majetek její rodiny by byla příjemná finanční injekce, která by naplnila jeho kapsu, ostatně, lhal ji vždy, již neměl však ani kousek studu, již neměl vůči ní čisté svědomí. Kde bylo jeho zdvořilé chování? Jenom ji vábil, jako ptáček zpíval ji zamilované písně, sděloval ji velkolepé plány a po svatbě a narození syna se změnil. Několikrát ji nechal doma ležet na zemi, zavolal pro ni doktora, ale pouze svého známého, kterému věřil. Lékařské tajemství, nebylo to, co ho nutilo k mlčenlivosti ale peníze a přátelství vůči tomuto muži bylo přednější. A navíc, její muž měl vysoké postavení, sice ne jako Kurfiřt a další významní muži, ale známost s nimi udělala své. Několikrát svou ženu napadl, několikrát ji nechal doma, aby lidé nemuseli zaregistrovat její podlitiny, monokly, které jí způsoboval. Služky, které se pohybovaly u nich doma, ani nemusely vůbec mít. Žena zastávala domácí práce a výchovu svého syna sama. Většinou tyto dámy, což je slušné pojmenování, byly obyčejné bývalé žebračky, sirotci, kterým její manžel dopřál střechu nad hlavou, pěkné oblečení, jen proto, že mu dělaly sexuální otrokyně. Využívaly toho, taky ho bezmezně podporovaly, dokonce jedna čekala jeho dítě, rovněž mlčely jako hrob o tom, co za zdmi domu se odehrávalo. Byly celkem tři... Inna, Magdaléna, a jiná, přišla bez jména, později jí její muž dal jméno Isolda.