Známe ty typy kluků - schovávající se za masku a neukazující svou pravou tvář. Pro nás holky je to klasický fuckboy.
Ale.
Známe ty typy holek - mají podobné zakrývající masky a svou tvář ukazují jen jim.. Pro kluky je to klasická fuckgirl.
V příběhu...
Radši bych v téhle chvíli byla zpátky v mém starém domě a užívala si výhled na New Yorské ulice a pomalu bych se připravovala do své staré školy.
Bohužel moje teta mi tuhle krásnou chvíli překazila novinkou která obsahovala stěhování se 11 hodin od New Yorku přímo do státu Illinois, města Chicago.
Když se po 11 hodinách jízdy naše auto zastavilo u jednoho z klasických, rodinných, amerických domů s ne moc velkou radostí jsem vystoupila a namířila si to rovnou do domu.
Otočila jsem se na tetu z otázkou v očích ,,po schodech nahoru poslední dveře vpravo" vyslovila dříve než jsem se stačila zeptat a já zmizela v druhém patře.
Otevřela jsem dveře ke kterým mě teta nasměrovala a nestačila se divit nad vzhledem mého nového pokoje.
Vymalovaný tyrkysovou barvou, dvoulůžková postel u zdi, krásný bílí nábytek kolem a moje největší potěšení doplňovala pohovka přímo pod okny s výhledem na naši ulici s postranní knihovnou. Jediné co tady tomu chybí je balkón - pomyslela jsem si.
Po náročném vybalování věcí do mého pokoje a ostatních místností v domě jsem konečně skončila v posteli - vysprchovaná, najedená s vyčištěnými zuby a s připraveným budíkem na můj zítřejší první den ve škole na který jsem nebyla ani trochu připravená.
Po náročném běhání po pokoji za účelem chytit můj směšně létající budík který mě upozorňoval na brzký příchod školy a hlavně na sedmou hodinu ranní jsem ze skříně vytáhla šedé tričko s černýma legínama a černou koženkou.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Ahoj" pozdravila jsem Bonnie (tetu) když jsem vešla do kuchyně.
,,Dobré ráno zlatíčko, snídani máš na stole a svačinu v lednici a prosím pospěš si musím být první den brzy v práci" usmála se a věnovala se své kávě.
Sedla jsem si ke své snídani která obsahovala pomerančový džus a sedvič a co nejrychleji ji do sebe dostala.
,,Můžeme vyrazit" oznámila jsem tetě. Cestou k autu jsem si obula bílé adidas, popadla svůj rudě červený batoh a posadila se do auta na místo spolujezdce.
,,Tak co? Těšíš se do nové školy? Budou tam nový spolužáci, nové dobrodružství a tak podobně" prohodila teta asi po pětiminutové cestě.
Kdybych měla říct pravdu?
,,Ne" odpověděla jsem prostě.
,,Víš doufám že jsme neměli na výběr" zeptala se znovu a já jen kývla. Zbytek cesty jsme jen mlčeli a vnímali cestu která se míhala kolem nás.
Když mě Bonnie dovezla do školy, rychle jsem se rozloučila a vystoupila z auta. Přes pravé rameno jsem si hodila popruh batohu při čemž jsem ho z části pevně sevřela v dlani a v levé ruce jsem držela mobil a neustále palcem přejížděl po obrazovce či jsem ho jen neustále odemykala a zamykala.
,,Tak jo je to tady. Nový arogantní spolužáci, nová střední škola a noví otravní a povýšenecký učitelé" šeptala jsem si a vyšla ke škole s pohledem zabodnutým v betonové cestě.
Cestou jsem několikrát ramenem narazila do několika pravděpodobně budoucích spolužáků.
Znovu.
Znovu.
Znovu.
,,Hej ty?" otočila jsem se když mě někdo chytl za rameno. Naproti mě stála partička pěti řekla bych bad boyů. ,,Dávej bacha nebo by si mohla přijít k úrazu" řekl slizky a olízl si rty.
,,A ty si?" řekla jsem naprosto klidně.
,,Jack kotě, tvoje jméno?" chytl mě za boky a přitáhl si mě blíž.
,,Na to zapomeň" zasmála jsem se a odstrčila jsme se od jeho hrudi - pevný hrudi.
,,Ale kočička vystrkuje drápky? Ale nedělej." zakřičel a přitáhl si mě za loket zpátky na svojí hruď. ,,Vidím ti v očích, že mě chceš" dořekl a stiskl mi zadek. Klid, buď v klidu je to jen další arogantní kretén.
,,Jo? A co tam vidíš teď?" olízla jsem si svůdně rty a přitiskla jsem se ňadry víc na jeho hruď a provokativně jsem víckrát uhnula pohledem na jeho rty.
,,Rád se z tebou vykousnu babe. Pojď blíž" olízl si znovu rty a začal se přibližovat.
Mezitím co se on rty přibližoval k mým já se snažila mé koleno nasměrovat správným směrem. Moje představa se do několika sekund stala skutečností a moje koleno vyletělo proti jeho rozkroku. Nemyslela jsem si že jsem škodolibý člověk ale když padal na kolena s rukama na svém nádobíčku tak jsem se musela zasmát.
,,Zkus na mě ještě jednou tyhle prasárny a neskončí to jenom u tohohle" zakřičela jsem.
,,Budeš litovat" zavrčel.
,,Už se třesu strachy ty egem narušený pako" protočila jsem očima a o minutu déle už jsem mířila ke své skřínce číslo 172. Zadala jsem svůj kód a dala jsem do ni batoh.
,,A teď ředitelna" nadechla jsem se a šla hledat zmiňovanou místnost.
,,Vypadáš jako ztracený štěně" zasmál se mi za záda dívčí hlas.
,,A divíš se? Můžu tuhle mapu školy otočit stokrát a stejně netrefím k ředitelně" zasmála jsem se ,,Jsem Lexy Jefferson"
,,Lia Johnson" mile se usmála ,,pojď se mnou ukážu ti kde to je"
,,Díky"
,,Takže ty si nová?" začala novou konverzaci.
,,Jo přestěhovali jsme se z New Yorku"
,,Důvod?"
,,Musí být důvod?"
,,Vždycky je důvod" zasmála se.
,,Práce"
,,Chápu. Tak tady to je -Ředitelna-" rozloučila se a já ihned zaťukala a po zakřičení "dále" vešla.
,,Dobrý den já jsem Alexandra Jefferson. Jdu si pro své věci pro třeťáky" řekla jsem nesměle a po pokynutí ředitele se posadila na židli naproti jeho stolu.
,,Dobrý den jsem ředitel Collins. Tady máte věci" podal mi hromádku několika sešitů a učebnic. ,,Jen musím jako ředitel školy dodat aby jste ctila pravidla a byla tak hodná a nedělala si zbytečné problémy" kývla jsem a on se jen usmál. ,,Dobře teď vás dovedu do třídy protože už je po zvonění a kdyby jste přišla pozdě na hodinu matematiky beze-mě tak by vás paní O'Neilová nejspíš potrestala" zasmál se a já s ním.
Zbytek cesty ke třídě proběhl v tichosti. Po několika metrech Collins zastavil před nějakou třídou a vešel jako první se mnou za zadkem. Rozhlédla jsem se a vlastně jsem se ani nedivila co vidím. Jeden pitomec vedle druhého a jeden hlavní který mě propaluje pohledem. Udělala jsem na něj gesto s utíráním slz a on mě propaloval ještě víc.
,,Žáci vedu vám novou žákyni. Doufám že se vám tady bude líbit slečno Jeffersonová" usmál se a opustil třídu.
,,Tak slečno Jeffersonová posaďte se třeba úplně dozadu vedle pana Collinse" já si jenom povzdechla a namířila si to ke klukovi který měl na očích černé sluneční brýle, snapback na hlavě a na obličeji se mu vytvořil nepřehlédnutelný úšklebek. Ten jeho pohled si pamatuji je to jeden s party mistra Jacka.
,,Zdravím krásko" řekl oplzle a položil mi ruku na stehno. Kam si mě to dostal Bože.
***
Nějak jsem musela začít :D
Mohli jste si všimnout že nepíšu čárky tak mě na to když tak prosím neupozorňujte. :-)
