Bullying [CZ]

15.

(Poslední část, nejdelší, užijte si ji!^^)

Seděla v té pochmuřelé chatce a plakala. Ne protože jí ubližují, ale protože jí ostatní litují. Nikdy neměla ráda, když nad ní sklání hlavu a vyjadřují ten svůj falešný obdiv. V její hlavě se hemžilo spoustu myšlenek, které byly někdy až hrůzné.

Nejradši by se teď někde bezpečně schovala, protože v téhle chatce to už možné není. Někdo stojí před dveřmi, ale jen matně tu osobu vidí, slzy jí na nějakou dobu trošku oslepily.

Na osobě šlo vidět, že pláče. Má určitě city, tak jako ona. Nenápadně sklouzla ještě více k podlaze a plazila se po ní směrem ke dveřím. V jednu chvíli pláč utichl, ale ozval se výstřel. Dívka se lekla natolik, že musela okamžitě vstát.

Za dveřmi v chladném lese po výstřelu leželo tělo, a vedle něj pistol. Krev se vsakovala do země a nechávala za sebou odporný puch.

Dívka neváhala a udělala to. Lehla si vedle něj a chytla ho za ruku. Její srdce začalo zběsile tlouct a ona si přehrávala posledních pár let života. To, jak jí máma milovala, a ona jí udělala tohle. Vzala pistol a naposled se na něj podívala. V jeho očích už nebylo nic, nic co by mohla rozpoznat. Jeho ruku drtila v sevření té své a povolila spoušť. Ozval se ohlušující výstřel a ona se v zapomnění vydala na dlouhou cestu za ním. Ten, co jí miloval, jí ublížil natolik, že musela udělat to co on jí. Musela se zabít. Musela jít za ním.