I.

219 3 0
                                    

„Už je dlouho pryč, dělám si o něj starosti" řekla Elena. Damon sebou škubnul. Elena si toho okamžitě všimla. „Damone, děje se něco o čem bych měla vědět? Řekni to, teď mi nemůžeš lhát." „No víš, Stefan asi odjel pryč." „No to vím, jel zařídit „tu věc". „Ne Eleno, ty to nechápeš, on nás slyšel. Chápe, že sis vybrala, a že tu pro něj není místo. Jednou jsme se dohodli, že až si vybereš, tak ten druhý opustí Mystic Falls." „Ale neblbni." obořila se Elena, ale ve tváři jí byla vidět začínající panika. „Já nikdy nechtěla, aby odjel." Elena začala potahovat a první slzy se jí hrnuli do očí. „Já ho zničila. Můžu za to já, on to neměl slyšet. Později jsem mu to chtěla říct. Nepřestala jsem ho mít ráda, jen už ho tolik nemiluju. Nechápu to. Jsem zmatená. Paličák jeden, co asi bez nás bude děla?! Jdu mu zavolat!"

„Kruci Bonnie, to si NIKDY dělat neměla. Byl jsem smířený se smrtí! Byli s tím smíření všichni. Sem už nepatřím, je to nepřirozený." Křičel Jeremy na Bonnie, spíše na Boniina ducha. Ta se jen krčela a měla skloněnou hlavu, ale nakonec to nevydržela! „Ty to fakt nechápeš? Všichni ostatní by stejně teď odešli, nemám už nikoho, jenom tátu! Jediná věc, která se mi kdy povedla, bylo to, že jsem tě vrátila zpátky! Kdybych to neudělala, vidíme se naposled, ale díku tomu co jsem udělala, můžeme být stále v kontaktu!" vybouchla Bonnie. Jeremy se zastyděl, že byl na Bonnie příliš drsný. Má to teď těžké. Ostatně on by to měl vědět nejlíp, pomyslel si a kapku umírnil svoji zlost. „Promiň" pronesl a hluboce se jí zadíval do krásných hnědých očí, kde vždycky našel něco magického, co ho tak zvláštně uklidnilo.

Studený vzduch vklouzl oknem do krásného pokoje zařízeného do staršího stylu. Uprostřed místnosti stála velká dřevěná postel, kde spala dívka. Byla krásná, jako sen. Její dlouhé vlnité černé vlasy volně ležely na polštáři a dívka klidně oddychovala. Snila. Zdálo se jí, jak ji nějaký stín volá „Merido vstávej, nadešel tvůj čas. On tě potřebuje. Zlo je v plné síle a chystá se jednat". V tu chvíli měla před očima jen ty vlasy, které byli černé jako havraní křídla. Tvář s ostrými rysy, které dominovaly pronikavě modré oči. Ty oči! Damon! Merida se prudce probudila! „Je to tady"zašeptala.

Temná tajemstvíKde žijí příběhy. Začni objevovat