Každý den byly samé hádky,dal už to nešlo i přes to,že jsem měla chuť to ukončit,nikdy jsem to neudělala.
I když u nás furt spí,nebo je oblíbený u mojich rodičů tak to neznamená,že sním budu navěky.
Takhle to pokračovalo nějak do října.
Dejv u nás spal.
Ale už jsem ho nebrala za to za co kdysi.
To co mi dělal bylo hrozné,nechtěli byste být v mojí kůži.
Tolik bolesti a žálu.
Napřiklad si našel kamarádky,z dovolené,chtěl za nima jezdit a dále,řikal mi,že jsou hodné a že se mu jedna líbí.
A tím to rázem skončilo.
Upadla jsem to nesnaží,o týden později,mi napsal,že semnou nechce být.
Zvládala jsem to špatně,přestala jíst a celá rodina si toho všimala.
Jednou takhle jsem šla na fb a byla tam nová zpráva od Pfilipa.
A říkám si "Ahaa.,toho kluka vlastně znám,nebo mi někoho připomíná,podivam se na jeho profil"
Najednou vidím v informacích stejnou školu,kde chodíme.
"A jo vlastně,to je on.
On mi měl prodat knížky,ale vyprdl se na mě"
Dívám se co v té zprávě je a bylo tam.
"Hele,ahoj chodím na stejnou školu,kdybys něco potřebovala tak se ozvi a neboj se"
Přišlo mi to milé tak jsem taky odpověděla"Ahoj,jojo děkuji"
Potom jsme si začli najednou více psát a psát.
O Pfilovi je to lepší než Pfilip .
Jsem zjistila,že jeho mamka se zná s mojí.
A nějak jsme si rozuměli,pak jsme spolu začali chodit ven po škole sem tam,pokecat na lavičky.
Já jsem s Pfilem nikdy nic neplánovala,nějak se mi nelíbil.
Ale to víte kamarádství mezi klukem a holkou není možné.
Pfil má 17 let,ma zdravotní problémy,neni nějak extra krásný,ale poslendi dobou se mi zdá,že žárli na Dejva.
Nebojte na Dejva jsem nezapomněla,ale když mi napsal že mě nemiluje,přestal za mnou jezdit a teoreticky jsme se přestali vídat,tak co mám dělat jen čekat,furt k němu něco cítím.
Na fb jsem si furt psala s Pfilipem byl to vlastně další člověk na kterém mi záleželo,neco jak nejlepší kamarád.
Všechno to bylo v pohodě,dokud jsme neměli debatu o vztazích a klucích.
Pfil totiž nikdy neměl štěstí na holky,spiš nikdy.
Vždycky se zamiloval do holky co je zadaná a nebo do té co ho nechce.
Ale teď k Dejvovi.
Napsal mi že mu chybím.
Tak jsme spolu byli venku a zase jsme se nějak dali dohromady,ale nebylo to o nic lepší.
Začal mi lhát,že za mnou jede ve vlaku,ale přitom byl doma s kamarády.
A já jsem to nějak snašela dál asi měsíc a půl.
Mezitím se nic s Pfilem nedělo.
Až do teď,Dejv mi napsal.
Podívám se co se děje.
Bylo tam napsáno "Už k tobě nic necítím,už mě to nenutí k tobě jezdit,je to pryč"
Dejv bydlel docela daleko ode mě a moje mamka mi nedovolila ještě cestovat,ale Dejv měl 19 že takže nebyl problém.
Po té co mi to napsal,začalo to hrozné chvilky.
Přestávala jsem jíst,i moje oblíbené jídla.
"Pojď se dolů najíst" vykřikla mamka.
"Mam pro tebe oblíbené jídlo"
"Jo už jdu mami" odfrkla jsem.
Při každém podívání na jídlo,se mi udělalo zle.
Sedla jsem si za stůl a dívám se jak mi to pěkně udělala,snědla jsem možná 6 lžiček brambor a pár masa.
Mamka se na mě dívá "Okamžitě,přestaň s tím co děláš,co se stebou děje,ty chceš zhubnout nebo co?"
"Chceš se líbit Dejvovi nebo co,takhle na něj nezapůsobiš,rozumiš?!"
Podívala jsem se na ni a šla jsem do pokoje.
Takhle to bylo až do konce týdne,v pátek mi napsal Pfil
"Ahoj,co dělaš"
Odpověděla jsem "Ahoj nic"všechno jsem mu řekla ohledně Dejva.
A řekl že můžeme jít na akci společně,společne s mojim bráchou a jeho holkou.
Řekla jsem že ano.
Mam pokračovat?
