Bomba

1

S taškou na rameni jsem šla liduprázdnou ulicí do školy. Bydlím až na konci města, takže tudy nikdo moc nechodí.

Slunko už se houpalo na obloze a já jsem nastavila tvář jejím paprskům.Začala jsem si pobrukovat mou oblíbenou písničku a luskat prsty do rytmu. Takový hezký den už dlouho nebyl.

Najednou mě někdo popadl za tašku a zvedl do vzduchu. Leknutím a bolestí, jak se mi zarývaly popruhy tašky do podpaží, jsem hekla. Neznámý mi ale okamžitě přikryl pusu. Snažila jsem se vyprostit z jeho sevření, ale marně.

Z druhé strany ulice vyjela malá černá dodávka a dojela až k nám. Ještě než se úplně zastavila, otevřely se dveře a z nich vyskočila další osoba. Jednalo se o muže, kterému bych odhadovala tak na třicet. Spěšně si mě prohlédl a potom se spiklenecky usmál na svého kumpána. „Dobrá práce."

Chtěli si mě předat a nacpat do dodávky, ale v té chvíli, co jeden povolil stisk, jsem se ohnala a zasáhla ho do nosu. Pak jsem tomu druhému vrazila pěst do břicha a již bez batohu, který zůstal ležet na cestě, jsem se rozběhla po ulici směrem do města.

Slyšela jsem, jak se dodávka rychle rozjela a začala mě dohánět. Pak zní vyskočil další muž, svým těžkým tělem mě přimáčkl k zemi. Svázal mi ruce za zády nějakým kouskem drátu, který se mi, jak jsem se vzpírala, začal zarývat do kůže na zápěstí a po dlaním mi začaly stékat kapky krve.

Trhnutím mě zvedl ze země a doslova do dodávky hodil. Na podlaze jsem se rozplácla a několik vteřin mi trvalo než jsem se bez pomoci rukou zvedla.

K dodávce se mezitím dobelhali ti dva, které jsem předtím zasáhla.

„Sedni si do rohu!" rozkázal mi ten, který mě do dodávky hodil, dost hrozivým hlasem. Poslechla jsem a zalezla do nejzadnější části za nějaké krabice.

Po tvářích mi začaly stékat proudy slz. Teprve teď jsem si uvědomila, že se hrozně bojím.