Osud

2. kapitola - ClaireMortal

S rychlostí světla za sebou zabouchnu dveře a rychle zamču oné dveře. V hlavě mi běží jen jedna myšlenka. Běž, nestíháš! A to pořád dokola. Po nervovém dlaždicovém chodníku se mi v potpatcích běhá hodně špatně a každou chvíli mi vjede do mezery mezi nimi podpatek a několikrát škobrtnu a jednou skoro spadnu na zem. Perfektní nápad vzít si lodičky . Zanadávám na špatný výběr obuvy, ale s nadějí, že celé letní prázdniny nebudu ležet v sádrách a že v pořádku dojdu do školy pokračuji dál a dál. Když zajdu za roh začne se přede mnou rozptostírat velká budova s rozsáhlými pozemky - moje škola. Dnes je to poslední den kdy do ní jdu a potom už do ní nikdy nebudu muset do ní vstoupit. Tohle mi do hlavy nažene optimismus. Moji chůzi zrychlím, když procházím kolem hodin, které ukazují, že za deset minut začíná škola.
Doslova rozrazím dveře oddělující ulici a interiér školy a rázným a svižným krokem zamířím k mojí skříňce. Odemku ji jednoduchým čtyřmístným číselným kódem. Se skřiplavými zvuky se pomalu otevře a já si s radostí sundám lodičky a nahradím je stejně barevnými teniskami. A skříňku se stejně hroznými zvuky zavřu a uzamču.
Naše škola vlastně není úplně stejná jako všechny ostatní v zemi. Máme tu samozřejmě předměty jako matematika, čeština a nějaké cizí jazyky, ale potom tu máme předměty jako sebeobrana, umění telekineze (pohybování předměty pomocí mysli), zdravověda a herbologie. A dnešek má sečíst všechny naše vědomosti z těchto okruhů do známek napsaných na kousku nějakého papíru.
Dojdu ke schodům vedoucích do vyšších pater a vydám se po nich do třetího patra, kde se nachází moje třída. Do schodů skoro až utíkám, ostatně jako vždy a ani nevím proč, prostě mě to baví a dodává mi to pocit, že dělám něco pro moji fyzickou zdatnost. Když doběhnu do oného patra tak se párkrát, teda několikrát se zrychleně nadechnu a potom dostanu můj dech do normálu. Přece vyběhnout tisíc schodů není jen tak, ale dřív jsem měla problém i vyjít ty schody. Výsledek byl vždy stejný, jako teď když je vybíhám.
Dlouhými kroku dojdu do třídy, hned za mnou doběhne moje nejlepší kamarádka Lucy Alex. Je to malá drobná blondýnka ve světle zelených šatech nad kolena. Je to fajn holka, ake chodím s mým bratrem, to jediné mi na ní vadí. ,,Už jsem myslela, že dnes nepřijdeš a necháš si ujít tvůj, náš poslední den na této škole.,, Vyhrkne na mě změť slov a já se rychle snažím pochopit co vlastně řekla. Po chvilce pochopím co teda řekla. ,,Přece si nemůžu dnešek ujít, vysvědčení je celkem důležité když si chci do budoucna najít práci. " řeknu až moc vážně, že se toho sama leknu a radši se na moji kamarádku usměji, ať to vyzní a vypadá líp. ,,Až se sama sebe děsím, jak vážně jsem ti to řekla. " sdělím své pocity Lucy s obavami a zároveň s humorem v hlase. ,,Milá Tereso Natalio Nowak, to je nejspíš tím, že se z tebe stává dospělá žena."řekne snad s ještě větší dávkou humoru než předtím já. ,,Hej !" Vykřiknu na ni a obě dvě se začneme smát. Crrrrrrrrrrrrrrrrr!" Tak to byl náš školní zvonek, který nám všem říká, že se máme posadit do lavic a zklidnit se. Rozloučim se s Lucy pro tuhle hodinu a obě dvě se vydáme na rozdílnou stranu učebny a naznačuji ji rty Hello from the other side. Vzpomenu si totiž na song od Adele a obě se potichu zasmějeme. Dá se říct, že jsme od sebe ve třídě jak nejdál to jde. Ona sedí ve předu a já úplně vzadu. A to je pro nás celkem problém, protože z nikým jiným ve třídě se my dvě nebavíme a myslím, že jsme o to nikdy neměly ani zájem se s někým jiným bavit. Posadím se na dřevěnou židli a na lavici přede mnou položím ruce a na ně si dám hlavu. Zívnu. Měla jsem jít včera spát dřív a né si až do půlnoci číst.
Ozve se zvuk otevírání dveří a do třídy vejde vysoký učitel. Celá třída se postaví na pozdrav učiteli a ten nám pokyne rukou, že se máme posadit a my tak bez výjimek učiníme . To je, nebo už spíš byl náš třídní učitel Fredrick Brian. Ten se posadí a začne před sebe volat studenty, aby jsi přišli pro vysvědčení. U nás ve škole se to nijak neřešilo, prostě jste si poslední den přišli pro známky a bylo to. ,,Lucy Georgia Alex." řekne jméno mé kamarádky a ta k němu přijde a vezme si své vysvědčení. Sleduji její pohled a podle toho jak se tváří, tak to vypadá, že dopadlo dobře. Usměji se. A můj pohled upoutám na moje nalakované nehty. Lakovala jsem si je už včera večer, abych dneska nemusela tolik chvátat. Všimnu si malé oděrky na levém prsteníčku. V duchu na to zanadávám. Všechny moje nehty jsou čistě bílé, jenom ten prsteníček má nahoře na nehtu odřený lak. Všechny jména ignoruji, čekám jenom až řekne to jedno a to je to moje. V hlavě mi začne hrát melodie, je to ya samá melodie, kterou jsem si broukala ráno a stále nevím co to je a to mě vadí. ,,Teresa Natalia Nowak." Uslyším své jméno a zvednu se ze své židle a přes celou třídu dojdu k učiteli. Hlesnu potiché děkuji, když mi učitel předává ten důležitý kus papíru. Pevně ho stisknu v ruce a vydám se zpátky na mé místo a sednu si. Podívám se na to co je tam napsaného.
Teresa N. Nowak

Čeština - 2
Matematika- 1
Anglický jazyk - 1
Dějepis- 1
Obrana -2
Bojová umění -1
Telekineze- 3
Zdravověda- 1
Herbologie- 1
Výdrž- 1
Zacházení se zbraněmi - 1
Alchymie - 1
Psychologie- 2
Přírodní vědy- 1
Hra na kytaru- 2
Zoologie- 1