Kapitola 1.Hlasy

11 2 0
                                    



Kapitola 1. hlasy

Zrovna se převaloval na staré madračce a nemohl spát,kousla ho celá hlava a nemohl myslet na nic jiného. Neměl nic,žádný majetek, vlastně měl jen starou igelitku a v ní starou injekční stříkačku dva rohlíky bundu kdyby byla zima stránku z playboye pro smutné chvíle a noviny na oheň.Teď se nacházel kdesi v lese ve staré chatrči,místo dveří kus kartonu a starým rozbitým oknem dovnitř profukovalo. Litoval svého života že o vše přišel kvůli těm zpropadeným drogám nadělal si dluhy aby měl na další dávku ale pak je neměl z čeho splácet. Už kolikrát se chtěl vrátit do práce ale nedokázal být svázán poviností miloval tu volnost vzít si těch pár věcí co vlastnil a jít kam se mu zachtělo, proto žil takto jako bezdomovec.

Myslel na své cesty ale stejně nedokázal přebít to škrábání, bylo to úmorné otravné a nedalo se to vydržet. Tak si řekl že se půjde opláchnout k potoku aby zapomenul. Byla asi jedna hodina ráno když vylezl ze své chatrče, šel vysokou orosenou trávou která se v měsíčním svitu leskla jako brilianty. Po chvíli cesty lesem došel až k potoku který se leskl jako zrcadlo díky úžasně zářícímu měsíci. Zahleděl se do tohoto zrcadla viděl sebe své dlouhé šedé vlasy hnědé oči žluté zkažené zuby

a svůj nos odřený když opilí spadl na chodník,nabral do dlaní trochu studené vody z potoka a chrstl si ji do obličeje. Pak si mokrýma rukama prohrábl své dlouhé vlasy a koukal se po lese. Když najednou zaslechl hlas: 

vši:Pane kolik je hodin.

vši:Za pět půl.

vši:Děkuji pane.

vši:Nemáte zač.

*Haloo  je tu někdo* zavolal.Nic se neozvalo, a pak zase hlasy: 

vši:Ach jo zase mokro nemůže být jeden den hezky.

*HALO!!!! je tady sakra někdo?* Zacpal si uši a lehl si do trávy.Už si myslel že bude mít klid ale: 

vši:Kámo zajímalo by mě kdy dostaví tu zasranou silnici.

vši:Víš co to zas někdo podplatí a nedostaví se to nikdy.

vši:Ty lidi jsou strašný hovada dneska fakt že jo!

*DRŽTE HUBUU sakra!!!!!* Muž už začal být upravdu zoufalý. Tiskl si prsty do uší, schoulil se do klubíčka a opakoval: *nic neslyším, nic nesliším.... Až nakonec usnul.*

Můj přítel vešKde žijí příběhy. Začni objevovat