Kolem asi páté hodiny ráno ho probudil chlad obklopující jeho schoulené tělo, už svítalo ale v lese bylo stále šero. Zvedl se znovu opláchl svůj obličej a vydal se zpět,vysoká tráva která v noci zářila ve svitu mesíce byla teď zalévána teplým slunečním světlem. I přes to mu bylo pořád chladno když přišel lehl si znova na svoji starou vrzající madračku zabalil se do staré bundy a za chvíli znova usnul.
Byl to samotář v chatrči bydlel sám neměl rad spolubydlící nerad se dělil, ale ráno co ráno chodil k obchodnímu domu žebrat, tam už společnost měl několik svých kamarádů, nebo aspoň tak je nazýval.
Znova se probuďil už bylo asi osm, do chatrče už pronikalo slunce, zvedl se zabalil si svoji igelitku dal si jeden z už dosti tvrdých rohlíku co schovával v igelitce a vyrazil na svoji každodenní šichtu u obchodního domu. Když kráčel po dlouhé prašné cestě která vedla do města kopal to povalujicích se kamínků a dumal nad svým nočním zážitkem byl to sen nebo ne nevěděl co si má myslet přece odkud by ty hlasy vycházeli je snad blázen, nebo za to můžou drogy stává se z něj snad labilní člověk tyto myšlenky ho dosti znervozňovali.
