Aica ×

1.

Prolog

Aico!! Nemůžeš mi jen tak utéct!! Vztekal se Noah, ale to už Aica byla schovaná za obrovskými listy mohutného stromu. Noah dělal vše, jen aby jí nalezl, když v tom si všiml pramenu rudých vlasů, jenž neuhlídala. Doběhl na místo kde pramen vlasů zahlédl, a našel svou milovanou sestru. Aico tohle mi nedělej! Vydechl těžce Noah a pohlédl na rudovlásku v krátkých zelených šatech.

1 Kapitola

Aica se schoulila. Je tu zima, Povzdechla si. Říkal jsem ti, ať se oblečeš, měla sis vzít plášť! Sykl na ni muž v černé kápi. Budeš mi chybět Salvatore. Rozloučila se naposled než se vyhoupla do kočáru. A v hlavě jí jen probleskla myšlenka, začátek nového života. A nezapomeň! U lesa Swain, na tebe bude čekat převozník!! Zakřičel za ní Salvatore. Někomu by se mohl zdát podivný ale Aica ho znala už léta, byl to její vychovatel a učitel. To on ji poprvé seznámil s tím jak vypadá svět a probudil v ní chuť objevovat. Schovala své rudé vlasy pod kapuci, aby nebyla příliš výrazná a za neustálého kolísání kočáru se dívala z okna ven a pozorovala krajinu, až v nepozorované chvíli usnula. Les Swain!! Ozvalo se zepředu od kozlíku a Aica si uvědomila, že usnula. Rychle vzala své věci a vystoupila z kočáru. A než se stihla rozkoukat začal s ní mluvit pán, jenž vedl koně. A ještě je tu jedna věc....ohledně placení. To si Aica vůbec neuvědomila a tak si z jemného prstu stáhla zlatý prsten a podala ho ne zrovna přívětivě vypadajícímu muži. Ten sice něco zamumlal, ale prsten si vzal a odjel.Aica se začala rozhlížet po převozníkovi. Jediný člověk, který vypadal, že by nezapadal do atmosféry malé vesničky poblíž lesa Swain byl postarší pán celý v černém který stál opřený o stodolu, dřímal a v puse měl dýmku, ze které se vznášely malé obláčky kouře. Nenápadně se k němu přiblížila a lehkým dotykem ho probudila. Prosím vás nevíte, kde bych zde našla převozníka? Optala se. Obávám se, že to bude moje maličkost. Pousmál se muž pod knír. Tak půjdeme? Vyhrkla s nedočkavostí Aica. Ještě musím pořídit pár věcí na trhu. Zamručel převozník. Můžete jít se mnou. Dodal ještě. A tak šli. Na trhu bylo tolik zvláštností a bizarních věci. Mladá rudovláska nevěděla kam se dřív podívat, snad k náramkům z korálku či k pestře zbarveným šátkům, a nebo snad jít přivonět k exoticky vypadajícím květinám? Bylo tu tolik nového a neprobádaného!
     Pozor, nesu královskou zprávu!! Hledá se královnina a králova dcera! Princezna má rudé vlasy a na sobě modré šaty z hedvábí!! Oznámil muž na koni, jehož oblečení bylo zdobeno erbem vlasti. Aica si okamžitě natáhla kapuci a snažila se v davu najít převozníka. A pak si ho všimla, tryskem k němu doběhla a zatáhla ho za rukáv. Musíme jít! Zakřičela šeptem. Nenápadně se vytratili z davu, šli kus cesty směrem k lesu, tam stál u stromu uvázaný kůň. Nebyl nejkrásnější ale zvládnout se to dalo. Muž se elegantně vyhoupl do sedla. Princezna na něj jen zírala a ptala se.A kde je můj kůň?Pojedeme na jednom, nejsem boháč.Zasmál se převozník. Princezna se přes všechno nechutenství posadila do toho samého sedla a vyjeli. Po zhruba půl hodině cesty dorazili k řece, seskočili z koně a převozník ho poté uvázal. Převezu tě přes řeku ale pak už si musíš poradit sama, a dej na mou radu děvče, nezdržuj se v lese, je to tajemný a záhadný místo.Řekl muž a zabafal z dýmky.
  Po celkem nudné cestě po řece, se ti dva naposledy rozloučili. Sterkte Aico, a nezdržuj se tu v noci, jinak je s tebou amen, bůh s tebou a teď už běž!!Sterkte i tobě převozníku.Princezna se vydala lesem ale pořád jí v hlavě zněla převozníkova slova: Je to tajemný a záhadný místo, jinak je s tebou amen...Co by se jí, neohrožené princezně Aice z Dielandrie, mohlo stát v obyčejném lese? A jak tak přemýšlela o jeho slovech, úplně zapomněla hlídat cestu, a večer se blížil. Poté co se rozhodla že jsou převozníkova slova hloupost, začala se připravovat na noc v lese. Našla malou mýtinu a rozdělala oheň, z brašny vytáhla poslední kus chleba a začala jíst. Když v tom, jakoby se zjevil ze tmy, plazil se jí u nohou had. Princezna se nelekla, měla ráda lesní zvěř. Bát se začala až ve chvíli kdy se had jí upřeně podíval do očí a ona slyšela zvuky, ale ve skutečnosti nic slyšet nebylo!! Byl to hlas v její hlavě!!Hlas říkal: Rozzděl sse sse mnou mám obrovssský hlad. Aica se sice trochu bála, ale i přesto že věděla že hadi chleba nejedí, rozdrobila zbytek co měla v ruce na zem. Tvor sebou mihl, a drobky jako by se do země propadli, a had s nimi. Princezna sice byla vyděšená ale nedala to na sobě znát.Zabalila se do své kápě a připravila se ke spánku, Lehla si a nechala se uspat zvukem lesa....
  Něco ji probudilo.Něco je tady špatně! Princezna není ve své teplé kápi a už vůbec ne u plápolajícího ohně.Byla v ... bažině. Jediné co ale ve tmě viděla, byl utržený kus pergamenu s nějakým vzkazem. Okamžitě si ho přečetla, byla sice tma a pergamen byl trochu navlhlý ale písmena byla rozeznat. Bylo tam napsáno: Máš obrovské štěstí, příště už nevyvázneš tak snadno!