Every rose has its thorns [SasuNaru;CZ]

Every rose has its thorn

opět starší povídka z blogu, který jsem zmiňovala v sebaciel povídce c:
přijde mi, že je škoda je nechat tak umřít někde, kam už nikdo nezavítá a co je ve skutečnosti zrušené :) někdy, jak budu mít hooooodně času, udělám edit všech těch krátkých povídek, aby aspoň trochu vypadaly, zatím snad postačí takhle~

"...just like every cowboy sings his sad, sad song, every rose has its thorns."
Sasukeho probudila písnička, linoucí se z rádia. Otráveně vstal a vešel do pokoje, kde seděl Naruto.
"Musel jsi mě probrat?" zamrmlal a protřel si oči.

"Ah, promiň. Jenom jsem začal uklízet a našel tuhle krabici plnou starých školních fotek," zasmál se Naruto.

"Tak já jdu zase spát. Ztlum si to." broukl na něj a znovu odešel.
Naruto se za ním jenom díval se slzami v očích a v ruce držel fotku, kde Sasukeho objímal před akademií. Bylo to někdy v létě, a oběma dvěma bylo už 18. Ten den se konečně přestali nenávidět a stali se z nich nerozluční kamarádi. Po pár dalších měsících, kdy plnili různé mise, se rozhodli, že si najmou společně byt. Nakonec to ale byla Sasukeho záminka pro to, aby se vyznal. Naruto věděl, že k Sasukemu cítil vždy jenom nenávist a hlavně na něj žárlil. Ale po té, co spolu už pár let chodívali na mise, si uvědomil, že ho ve skutečnosti miloval. A u Sasukeho to bylo podobně.
"...I listen to our favorite song, playing on the radio..."

Ale každá růže má své trní a po pár měsících společného bydlení se začali hádat. Hádky u nich byly na každodenním pořádku, ale ani jeden z nich se nechtěl rozejít. Na to toho druhého až moc miloval. Občas se usmířili, občas ne. To pak jeden z nich odešel do hospody zapít žal a vrátil se až na druhý den ráno, kdy se milované osobě omlouval, jak nejlépe dokázal.

Naruto odložil fotku na stůl a nepřemýšlel nad tím, co se dělo předtím a ani co se bude dít pak. Chtěl si doprohlížet fotky, které našel. Byly tam i fotky z jejich společných výletů. Sasuke vždy nechal tu nejhezčí z nich vyvolat a založil ji do této krabice. Byla jeho, na víku nápis "vzpomínky", v krabici fotky. Občas je chtěl vyhodit, ale Naruto mu to nedovolil. Ty fotky mu dodávaly naději, že jednou bude vše, jako dřív. Stále Sasukeho miloval a nechtěl ho nechat odejít. Stále spolu bydleli, i když každý měl svůj pokoj a vídali se jenom u oběda nebo večeře.

Ale Naruto chtěl zpět ty časy, kdy se milovali v manželské posteli, kdy vzdychali svá jména a kdy mohli být takoví, jací byli. Bez přetvářek a bez ironických poznámek. Naruto se pousmál, když si vzpomněl, jak se na akademii nenáviděli. Pokaždé, když se viděli, propalovali se očima a všude kolem byly blesky.
"But I wonder does he know, has he ever felt like this..."

Sasuke se převaloval v posteli a myslel na zklamaný pohled Naruta, když mu přikázal ztlumit rádio a odešel si zpátky lehnout. Nechtěl ho naštvat nebo ho rozesmutnit. Věděl, že Naruto je citlivá osůbka. Často mu to dokazoval při milování. Ale to už je dávno za nimi. Éra milostného života skončila, i když by ji Sasuke chtěl vrátit zpět. Nepřiznal - a nechtěl si přiznat -, že Naruta stále miluje, i když mu to nedává najevo. Ale ony občasné pohledy, které směřovaly k němu, byly jasné. Naruto si jich ale nikdy nevšiml. Většinou nedával najevo, že vůbec sedí se Sasukem v jedné místnosti a to Sasukeho zevnitř ničilo. Často přemýšlel o tom, jak by si s Narutem promluvil o tom, co ho trápí. Ale nikdy nenašel odvahu. Nechtěl před Narutem vypadat jako ublížený a nechtěl se chovat jako malé dítě.

Po chvíli převalování vstal a vešel znovu do obýváku. Naruto stále seděl na zemi, ale jeho křehkým tělíčkem otřásaly tiché vzlyky. Před sebou měl stále Sasukeho krabici s fotkami a v ruce třímal tu, která vznikla jako poslední. Na fotce byli oba šťastní, bez jakýchkoliv starostí. Naruto líbal Sasukeho na tvář a Sasuke se lehce červenal. Vždy ho překvapilo, když se Naruto odvážil k něčemu takovému.
"Naruto?" zašeptal a přešel k němu. Objal ho kolem ramen a políbil na temeno hlavy. Naruto si jen osušil slzy hřbetem ruky a neřekl ani slovo.
"...Though its been a while now, I can still feel so much pain. Like a knife that cuts you the wound heals, but the scar, that scar remains..."
"Naruto. Co se stalo?" zašeptal mu do ucha a donutil tak Naruta k odpovědi.

"Vzpomínky, víš?" odpověděl tiše.

"No tak, neplakej. Bude to dobré." promlouval k němu Sasuke a stále ho objímal. Naruto se najednou lehce otočil a tak ho Sasuke musel pustit z objetí.

"Neoblbuj mě tady! Všechno je to kvůli tobě!" zvýšil hlas Naruto a upřeně se díval na Sasukeho. 

"Miluju Tě, Sasuke! Jenže ty to nevidíš. Ty jsi zahleděný jenom do sebe. Jsi přehnaně arogantní člověk!" Naruto zvyšoval stále více hlas.

"Naruto! Prosím Tě, vyslechni mě!" snažil se ho Sasuke zarazit.

"Nebudu Tě poslouchat! Všechno je to tvoje vina. Každou noc kvůli Tobě brečím, dokud neusnu. Myslíš si, že se můžeš kolem mě jen tak promenádovat a dělat, že se nic neděje? Chci aspoň vědět, jestli mě máš ještě rád," rozplakal se Naruto znovu.

"Naruto, pojď sem, nevzdaluj se mi ještě víc, než teď. Sedni si a uklidni se, ano?" snažil se zachránit situaci Sasuke. Naruto si sedl do křesla a vytáhl nohy pod bradu. Podíval se na Sasukeho, který stál s překvapeným výrazem v očích kousek od něj. 

"Tak povídej," potáhl a otřel si oči.

"Naruto. Kdybych Tě už neměl rád, tak bych tady snad nebyl. A věř mi, že Tě mám rád," začal Sasuke. Poté se sklonil, zavřel víko od krabice, ale jednu fotku nechal venku. Byla to ta fotka, kterou třímal Naruto předtím v ruce. "Dívej, Naruto. Tohle je foceno před necelým rokem. Pamatuješ si ten den?" zeptal se Sasuke a položil fotku na stolek. 

"Jo, pamatuju." zamumlal Naruto.

"Ach jo, nevím, co s Tebou dělat," povzdechl si Sasuke a přešel k Narutovi. Sedl si vedle něj na okraj křesla a přitáhl si ho do objetí. "Jsi roztomilý, když se necháš takto objímat. Tohle na Tobě miluju. Jsi můj malý andílek. Miluji Tě, Naruto. A vím, že mi to nevěříš. Ale choval jsem se hrozně, vím to. Ale opravdu Tě stále miluji a neopustím Tě. Uvědomil jsem si to až teď, po tom, co jsem Tě viděl plakat,"
"Sasuke..." zašeptal Naruto a zvedl hlavu. Sasuke ho políbil na čelo, pak na nos a pak na ústa.
"Už neplakej, lásko," otřel Sasuke Narutovi slzy z tváří a znovu ho políbil.
"Jsi blázen, Sasuke," zasmál se lehce Naruto. "Ale taky Tě miluji," dodal potom a schoulil se do Sasukeho objetí.
"...Every rose has its thorn, just like every night has its dawn. Just like every cowboy sings his sad, sad song, every rose has its thorn..."
Zbytek dne strávili v obýváku a prohlíželi si fotky. Poté přestěhovali postele do jedné místnosti a do Narutova velkého pokoje dali znovu manželskou postel, která byla schována na půdě. Naruto konečně pochopil, že Sasuke je jeho jediným a že ho chce u sebe mít napořád. Sasuke zase zjistil, že by bez Naruta nedokázal žít. A ani bez něj žít nechtěl. Miloval ho celým svým tělem i duší. Stejně jako Naruto miloval Sasukeho více, než ramen.
Tu noc se po dlouhé době znovu milovali.
"...We both lie silently still, in the dead of the night. Although we both lie close together, we feel miles apart inside..."